Židovský exodus z arabských zemí
From Wikipedia, the free encyclopedia
Židovský exodus z arabských zemí odkazuje na vyhnání a masový odchod Židů, převážně pak Sefardů a Mizrachi, z arabských a islámských zemí. Tato migrace začala koncem 19. století, ale masovějších rozměrů se jí dostalo po Válce o nezávislost v roce 1948. Podle statistik žilo v roce 1939 v arabských zemích přibližně 1,7 milionu Židů.[1] Podle oficiálních arabských statistik opustilo své domovy od roku 1948 do počátku 70. let na 856 000 Židů. Zhruba 680 000 těchto Židů se usadilo v Izraeli. Jejich potomci a potomci íránských a tureckých Židů tvoří populaci čítající 3,06 milionů obyvatel z celkové židovské populace 5,3 milionů.[2] V zemích, ze kterých uprchli, zanechali majetek, který má v přepočtu na dnešní kurzy hodnotu 300 miliard.[3][4] Rozloha pozemků, které byly v těchto zemích židovským majetkem, se odhaduje na 100 tisíc km² (čtyřnásobek rozlohy Státu Izrael).[2][4] Židé, kteří opustili arabské země, mnohdy byli součástí komunit, které v daných zemích pobývaly po tisíciletí. Po vyhlášení nezávislosti Izraele se v těchto zemích stala pro Židy situace nesnesitelná. Židé byli perzekvováni a v mnohých státech probíhaly protižidovské bouře. V Iráku byl dokonce sionismus prohlášen za hrdelní zločin.[5][6]