Anatomie psa domácího
stavba těla zvířete / From Wikipedia, the free encyclopedia
Anatomie psa domácího popisuje stavbu těla psa domácího a s ní související vlastnosti. Během domestikace bylo vyšlechtěno nespočet psích plemen, lišících se výrazně stavbou těla i velikostí: nejmenším plemenem je čivava, s ideální hmotností 1,5 až 3 kg,[1] obecně největším psem je irský vlkodav s kohoutkovou výškou minimálně 71 cm,[2] rekordmanem je nicméně německá doga s kohoutkovou výškou přesahující 1 metr,[3] nejtěžšími psy jsou bernardýn a anglický mastif, s hmotností přesahují 100 kg. Přesto jsou všichni psi příslušníci jednoho živočišného druhu a jejich vnitřní anatomie je do značné míry totožná.
Pes patří mezi psovité šelmy a stavbou těla je podobný svým divokým nejbližším příbuzným, vlku obecnému, zvláště vlku indickému (Canis lupus pallipes) a vlku himálajskému (C. lupus chanco), a dále šakalovi obecnému (C. aureus).[4] V porovnání s vlkem má pes domácí obecně širší a kratší čenichovou partii, těžší kostru, kratší končetiny, menší a kulatější tlapy a nemívá zcela rovný ocas.[5][6]
Pes domácí má štíhlé svalnaté tělo s mohutným hrudníkem. Na hrudník je pod úhlem asi 40°[7] nasazen svalnatý krk, který nese hlavu s prodlouženou čenichovou partií. Oči jsou menší, naopak ušní boltce nápadné, původně vzpřímené a zašpičatělé, u prošlechtěných plemen též klopené a převislé. Končetiny jsou stavěny pro vytrvalost v chůzi i běhu. Pes je prstochodec, našlapuje na pružné nášlapové polštáře, což jsou zrohovatělé bezsrsté útvary na tlapkách, drápy jsou pevné, tupé a nezatažitelné. Na hrudní končetině má pes pět prstů, z nichž palec je zakrnělý a nedotýká se země, na pánevních končetinách jsou zpravidla jen čtyři prsty. Ocas psa je obecně středně dlouhý a jen málokdy je zcela rovný, často bývá šavlovitý, srpovitý nebo aspoň jeho konec je stočený vzhůru. Tělo psa je zpravidla kryté srstí různé délky i struktury.