Lapač střešních splavenin
From Wikipedia, the free encyclopedia
Lapač střešních splavenin (dříve též lapač písku či lapač krytiny[1]) je plastová či litinová část, která se umísťuje na dolní část okapového svodu, zpravidla pod úrovní chodníku, před jeho zaústěním do kanalizace. V české technické literatuře je popsán zejména pražský a plzeňský typ. Jedno z novějších provedení tohoto lapače nese podle svého německého konstruktéra název geiger, počeštěně gajgr. Hlavním prvkem všech typů lapačů je jímací koš (kalová nádoba, kalník), kerý může být buď průtočný (na principu síta), nebo neprůtočný pod úrovní odtoku (u plzeňského typu). Lapač podle svého provedení může zároveň fungovat též jako zápachová uzávěrka neboli sifon okapového svodu. V tom případě brání jak šíření zápachu, tak působení agresivních plynů z kanalizace na kovové potrubí svodu.