Hornolužická srbština
západoslovanský jazyk / From Wikipedia, the free encyclopedia
Hornolužická srbština nebo též hornolužičtina je z obou vymírajících lužických jazyků lépe zachovalá co do znalosti mezi dvojjazyčným obyvatelstvem a co do kulturního zázemí. Oblast jejího rozšíření, Horní Lužice ve východním Německu, leží jižněji a blíže k hranicím České republiky než území s dolnolužickými mluvčími.
Hornolužická srbština (Hornjoserbšćina) | |
---|---|
Rozšíření | Horní Lužice (Německo) |
Počet mluvčích | 20 000 až 25 000 |
Klasifikace | |
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | Hornjoserbska rěčna komisija |
Úřední jazyk | uznávána jako jazyk menšiny v Sasku (Německu) |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | hsb (B) hsb (T) |
ISO 639-3 | hsb |
Ethnologue | HSB |
Wikipedie | |
hsb.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lužickosrbské jazyky patří do západní větve slovanské jazykové skupiny. Jsou také známy pod vágním pojmem vendština, který ovšem někdy také označuje jazyk Polabských Slovanů, polabštinu. Ve standardu ISO 639-2 dříve sdílely jediný třípísmenný kód wen, jde však o dva spisovné, byť vzájemně srozumitelné jazyky, postavené na dvou různých nářečích. V roce 2005 byl oběma jazykům přidělen samostatný kód dsb pro dolní lužickou srbštinu a hsb pro horní lužickou srbštinu.