Luis Echeverría
mexický politik, prezident (1970–1976) / From Wikipedia, the free encyclopedia
Luis Echeverría Álvarez (17. ledna 1922 Ciudad de México – 8. července 2022 Cuernavaca)[1] byl mexický advokát, akademik a politik, člen Institucionální revoluční strany, který byl v letech 1970–1976 prezidentem Mexika. Předtím byl v letech 1963–1969 ministrem vnitra. V době své smrti v roce 2022 byl nejstarší žijící bývalou hlavou Mexika.[2]
Luis Echeverría | |
---|---|
57. prezident Mexika | |
Ve funkci: 1. prosince 1970 – 30. listopadu 1976 | |
Předchůdce | Gustavo Díaz Ordaz |
Nástupce | José López Portillo |
Ministr vnitra Mexika | |
Ve funkci: 16. listopadu 1963 – 11. listopadu 1969 | |
Prezident | Adolfo López Mateos Gustavo Díaz Ordaz |
Předchůdce | Gustavo Díaz Ordaz |
Nástupce | Mario Moya Palencia |
Stranická příslušnost | |
Členství | Partido Revolucionario Institucional (PRI) (od 1946) |
Rodné jméno | Luis Echeverría Álvarez |
Narození | 17. ledna 1922 Ciudad de México Mexiko Mexiko |
Úmrtí | 8. července 2022 (ve věku 100 let) Cuernavaca, Morelos Mexiko Mexiko |
Choť | María Esther Zuno (1945–1999) |
Děti | 8 |
Příbuzní | Rodolfo Landa (sourozenec) |
Alma mater | Mexická národní autonomní univerzita (1940–1945) |
Profese | diplomat, politik a právník |
Náboženství | katolicismus |
Ocenění | Řád lázně (1973) velkohvězda čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku (1974) Řád Jamajky rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky |
Commons | Luis Echeverría Álvarez |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jeho působení ve funkci ministra vnitra za vlády Gustava Díaze Ordaze bylo poznamenáno nárůstem politických represí. Disidentští novináři, politici a aktivisté byli vystaveni cenzuře, svévolnému zatýkání, mučení a mimosoudním popravám. Vše vyvrcholilo masakrem v Tlatelolcu 2. října 1968, který potlačil mexické studentské hnutí; Gustavo Díaz Ordaz, Echeverría a ministr obrany Marcelino Garcia Barragán jsou považováni za strůjce tohoto masakru, při němž mexická armáda zabila stovky neozbrojených demonstrantů. Následujícího roku Díaz Ordaz jmenoval Echeverría svým nástupcem ve funkci prezidenta a ten zvítězil ve volbách v roce 1970.
Echeverría byl jedním z nejvýznamnějších prezidentů v poválečné historii Mexika; pokusil se stát vůdcem takzvaného „třetího světa“, tedy zemí, které nebyly v době studené války spojeny se Spojenými státy nebo Sovětským svazem.[3] Nabídl politický azyl Hortensii Bussi a dalším uprchlíkům před diktaturou Augusta Pinocheta v Chile, navázal diplomatické vztahy a úzkou spolupráci s Čínou poté, co navštívil Peking a setkal se s Mao Ce-tungem a premiérem Čou En-lajem,[4] a pokusil se využít Maova vlivu mezi asijskými a africkými zeměmi při nakonec neúspěšném pokusu stát se generálním tajemníkem OSN.[5] Echeverría napjal vztahy s Izraelem (a americkými Židy) poté, co podpořil rezoluci OSN odsuzující sionismus.[6][7]
Echeverría vedl zemi v období výrazného hospodářského růstu, kdy mexické ekonomice pomohly vysoké ceny ropy a její roční růst činil 6,1 %. Agresivně prosazoval rozvoj infrastrukturních projektů, jako jsou nové námořní přístavy Lázaro Cárdenas a Ciudad Madero.[8] Jeho prezidentství se vyznačovalo také autoritářskými metodami, masakrem studentů v Corpus Christi v roce 1971, špinavou válkou proti levicovým disentům v zemi (přestože Echeverría zastával levicově-populistickou rétoriku)[9][10][11] a hospodářskou krizí, která v Mexiku nastala ke konci jeho funkčního období.[12] V roce 2006 byl obviněn a bylo mu nařízeno domácí vězení za podíl na masakrech v Tlatelolcu a Corpus Christi,[13] ale v roce 2009 byla obvinění proti němu stažena.[14]