Proton (nosná raketa)
sovětská nosná raketa / From Wikipedia, the free encyclopedia
Proton (rusky Протон) je označení rodiny sovětských resp. ruských nosných raket, používaných k vynášení bezpilotních užitečných nákladů do kosmického prostoru. Vyvinula ji konstrukční kancelář OKB-52 (Опытное конструкторское бюро № 52, ОКБ-52), později přejmenovaná na Ústřední strojírenskou konstrukční kancelář CKBM (Centralnoje konstruktorskoje bjuro mašinostrojenija, ЦКБМ, Центральное конструкторское бюро машиностроения) v Reutově, pod vedením hlavního konstruktéra V. N. Čeloměje v rámci projektu UR-500 (universalnaja raketa, универсальная ракета УР-500), základní výrobní typové označení bylo 8K82. Kódové označení používané ministerstvem obrany USA je u různých modifikací tohoto kosmického nosiče SL-9, SL-12 nebo SL-13, označení používané studijní službou amerického Kongresu (Sheldonovo označení) je D, D-1 resp. D-1e.
Proton | |
---|---|
Země původu | Rusko Rusko (Sovětský svaz) |
Rodina raket | Proton |
Výrobce | GKNPC Chruničeva |
Účel | těžké rakety |
Rozměry | |
Výška |
|
Průměr | 7,4 metrů |
Hmotnost |
|
Historie startů | |
Status | aktivní (Proton-M) |
Kosmodrom | Bajkonur |
Celkem startů | M: 102 , K: 311 , Proton: 4 |
Úspěšné starty | M: 92 , K: 275 , Proton: 3 |
Selhání | M: 9 , K: 24 , Proton: 1 |
Částečná selhání | M: 1 , K: 12 |
První start | Proton: 16. července 1965 Proton-K: 10. března 1967 Proton-M: 7. dubna 2001 |
Raketa Proton existuje v řadě dvou až čtyřstupňových variant. Původní dvoustupňová varianta měla nosnost na nízkou oběžnou dráhu kolem 12,2 tuny, poslední vylepšené verze základní třístupňové varianty dopraví na oběžnou dráhu ve výši kolem 200 km se sklonem 51,6° až 25 tun. Motory pro první stupeň vyvinula konstrukční kancelář OKB-456 pod vedením V. P. Gluška (nyní NPO Energomaš, НПО Энергомаш им. академика В. П. Глушко) v městě Chimki na okraji Moskvy. Motory pro druhý a třetí stupeň jsou dílem konstruktéra S. A. Kosberga z konstrukční kanceláře OKB-154 (nyní Konstrukční kancelář chemické automatizace, KBChA, Конструкторское бюро химической автоматики, КБХА) ve Voroněži. Inerciální řídicí systém vyvinul v Moskvě Vědecko-výzkumný ústav NII-885 (НИИ-885, Научно-исследовательский институт № 885), řízený N. A. Piljuginem. Všechny základní tři stupně používají skladovatelné pohonné látky; jako okysličovadlo je užíván oxid dusičitý, jako palivo asymetrický dimethylhydrazin. Čtyřstupňové varianty slouží k vynášení družic o vzletové hmotnosti do 3 tun na stacionární dráhy, případně kosmických sond do meziplanetárního prostoru a k planetám. Nosné rakety tohoto typu jsou vypouštěny z kosmodromu Bajkonur, kde jsou k dispozici celkem čtyři rampy, a to rampy č. 23 a 24 na komplexu 81 a rampy č. 39 a 40 na komplexu 200.