Právní pozitivismus
From Wikipedia, the free encyclopedia
Právní pozitivismus nebo také juspozitivismus je směr právního myšlení, který zdůrazňuje význam pozitivního práva na úkor práva přirozeného. Opačná škola se nazývá jusnaturalismus. Juspozitivisté vytýkají jusnaturalistům přehnaný subjektivismus – soudce, který se necítí striktně vázán psaným právem, snáze podléhá vnějším vlivům a emocím a jeho rozhodování bývá nepředvídatelné a voluntaristické. Zvláštní důraz je kladem na právní jistotu a předvídatelnost soudního rozhodnutí.
Právní pozitivismus, jako směr vycházející z právního monismu, se zaměřuje na studium platného práva, zákonných a jiných normativních právních textů. Právo se nemá hodnotit, otázka, jaké má právo být, nepatří do právní vědy. Tento směr vychází z racionalistické orientace a snaží se pojednávat o právu jako o úplném a na jiných normativních systémech nezávislém systému.