Symfonie č. 9 (Beethoven)
From Wikipedia, the free encyclopedia
Symfonie č. 9 d moll, Op. 125 „S Ódou na radost“, je poslední dokončená symfonie německého hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena (1824). Autor zde v poslední, čtvrté větě použil sborový zpěv jakožto nový prvek, který je v symfoniích zcela neobvyklý. Jako text této části využil báseň svého přítele Friedricha Schillera Óda na radost z roku 1785 (přepracováno 1803). Zpívaná část a současně nejznámější motiv této skladby se stala roku 1985 hymnou Evropského společenství (dnes Evropská unie), viz hymna Evropské unie.
Stručná fakta 9 d moll „S Ódou na radost“, Op. 125, Skladatel ...
Symfonie č. 9 d moll „S Ódou na radost“, Op. 125 | |
---|---|
Strana z rukopisné partitury | |
Skladatel | Ludwig van Beethoven |
Druh skladby | symfonie |
Datum vzniku | 1822–1824 |
Délka | 65 minut |
Hudební nástroje | 2 fl+picc, 2 ob, 2 cl (A,B,C), 2 fg+cfg; 4 cor (D,B,E♭), 2 trb (D,B), 3 tbn (ATB); 2 timp (D,A,F,B), grca, ptti, trgl; S, A, T, B, coro SATB archi |
Premiéra | 7. května 1824 Vídeň, Theater am Kärtnerthor |
Části | 1. Allegro ma non troppo, un poco maestoso 2. Molto vivace – Presto 3. Adagio molto e cantabile – Andante moderato 4. Finale: Presto |
Zavřít