Teorie centrálních míst
From Wikipedia, the free encyclopedia
Teorie centrálních míst (anglicky: Central place theory), někdy též Christallerova teorie centrálních míst, případně teorie prostorové rovnováhy, je geografická teorie, která se snaží vysvětlit počet, velikost a rozmístění sídel v sídelní struktuře. Teorie byla vytvořena v roce 1933 německým geografem Walterem Christallerem na příkladu rovinatého jižního Německa, který tak navázal na Johanna von Thünena, jenž se podobnou teorií zabýval již v roce 1826.