Východní Timor
stát v jihovýchodní Asii From Wikipedia, the free encyclopedia
Východní Timor či Timor Leste (v jazyce tetum Timór-Leste, dříve Timór Lorosa'e, portugalsky Timor-Leste), plným názvem Demokratická republika Východní Timor, je malý stát na východě ostrova Timor v souostroví Malé Sundy. Má přes milion obyvatel. Jde o jeden z nejmladších států světa – samostatnost sice vyhlásil v roce 1975, ale naprostou většinou zemí byl uznán až v roce 2002 poté, kdy samostatnost potvrdilo referendum z roku 1999.
.svg)
Z hospodářského hlediska jde o rozvojovou zemědělskou zemi s pěstováním rýže, kokosových ořechů a dalších tropických plodin. Má však i významná ložiska nerostných surovin – především ropy a zemního plynu.[2] Tyto produkty tvoří hlavní část exportu.
Hlavním městem Východního Timoru je Dili. Úředními jazyky jsou tetum (malajsko-polynéský jazyk, který obsahuje mnoho prvků z indonéštiny a portugalštiny) a portugalština. Naprostá většina obyvatel (96,9 %) se hlásí k římskokatolické církvi.
Ostrov Timor byl původně obydlen v rámci pravěkých migrací v australasijského regionu, pravděpodobně z Austrálie a Nové Guiney před 40 000 roky. Kolem roku 3000 př. n. l. na Timor migrovaly austronéské kmeny a rozvinuly zde zemědělství, které prakticky až do nedávné minulosti zajistilo tamějším obyvatelům soběstačnost.
V průběhu dalších let Timor integroval migraci Malajců z Indočíny a jižní Číny. Později se ostrov stal zastávkou čínských a indických obchodníků s otroky, santalovým dřevem, medem a voskem. Nejstarší písemný záznam o Timoru je z 14. století, který o něm mluví jako o součásti jávské říše Majapahit. Na začátku 16. století jej objevili i Evropané; tehdy na něm objevili mnoho oblastních panství, z nichž největší bylo Wehali s hlavním městem Laran.
Od 16. století byl portugalskou kolonií.[3] Ke konci éry španělských Habsburků na portugalském trůnu (1580-1640) Timor padl do rukou Nizozemců, kteří v 19. století (1859) získali jistý vliv právě nad východní částí tohoto ostrova. Později se však dostal zpět pod portugalskou nadvládu. Hranice mezi západní (indonéskou) a východní (portugalskou) oblastí ostrova byla přesně určena až za I. světové války, v roce 1916.
Během celého období kolonizace zůstával Východní Timor relativně nerozvinutý, jeho obyvatelé vázáni k zemědělství a skromnému způsobu života, založeném na tradicích. Žili v jednoduchých obydlích v menších, oddělených vesnických komunitách.
20. století
Během II. světové války jej od února 1942 do února 1943 okupovala japonská vojska.[3] Odehrála se zde Bitva o Timor, které se ze strany spojenců zúčastnily především australské a britské jednotky.
V roce 1974 začal na Východním Timoru proces dekolonizace. Na jeho konci, 28. listopadu 1975 vyhlásil Východní Timor nezávislost, ale 7. prosince (2 dny po návštěvě prezidenta Forda) byla Indonésií provedena mohutná invaze na východní část ostrova (s hlavním záběrem na hlavní město Dili). Indonésii sice patří západní polovina ostrova, předtím ale sama uvedla, že na území Východního Timoru nemá žádný historický nárok.[4] „Rozbuškou“ konfliktu zřejmě byla tamější politická strana FRETILIN, jež se těšila slovní podpoře tehdejší komunistické garnitury Čínské lidové republiky. Z toho pramenily obavy Indonésie (které se rozšířily na Spojené státy, Austrálii a další země), že by oblast mohla spadnout do komunistické sféry vlivu. Proto byla Indonésie na mezinárodním poli Spojenými státy omlouvána a veta Washingtonu otupovala rezoluce OSN z té doby.
Následovala dlouhá partyzánská válka, při níž indonéské síly postupovaly i proti civilistům s velkou krutostí – z populace 700 000 obyvatel zahynulo nejméně 100 000. Smrt civilní obyvatelstvo nenašlo pouze při konfliktu, ale též při následném poválečném chaosu, který trval mnoho let – podle detailní statistiky Komise za pravdu, uznání a umírnění situace na Východním Timoru je minimálně 102 800 případů přímo spojených s indonéskou invazí, z toho 84 200 následkem hladu a vypuknutí nemocí.[5]
Političtí zástupci Východního Timoru, např. José Ramos-Horta, u Organizace spojených národů požadovali, aby se tímto konfliktem více zabývala a přispěla k urovnání této kritické situace, ale do roku 1978 nedosáhl ani žádné významné rezoluce, a postupem času ani povědomí v médiích o probíhající katastrofě Timořanů (první mezinárodní mise na postižené území dorazily až v roce 1999). V době invaze naopak Indonésie nadále přijímala dodávky zbraní, mířící k ní ze Západu, zejména ze Spojených států.[6]
Teprve zesílení mezinárodního tlaku (který se v 80. letech omezoval na formální protesty s předchozím tichým schválením invaze) a politické změny v Indonésii způsobily, že se indonéská vojska stáhla a 20. května 2002 se Východní Timor stal nezávislou republikou. Jeho prvním prezidentem se stal Xanana Gusmao, respektovaný bojovník za nezávislost.[7]
Nezávislost a mezinárodní mise
V květnu 1999 podepsaly Indonésie a Portugalsko dohodu zprostředkovanou Organizací spojených národů, která obyvatelům východního Timoru umožnila hlasovat o případné nezávislosti.[8] V referendu organizovaném OSN 30. srpna 1999 hlasovalo pro nezávislost Východního Timoru na Indonésii 78,5 % účastníků referenda. Během nepokojů a násilností (zejména ze strany ozbrojenců, kteří odmítali nezávislost Východního Timoru) bylo zabito 1000–2000 civilistů.[9] Indonéské jednotky se pod silným mezinárodním tlakem stáhly, předtím ale samy nebo s podporou timorských milicí zničily infrastrukturu ostrova.[3]
Díky mezinárodním misím a misím OSN se situace postupně stabilizovala. Po stažení mírových jednotek OSN v roce 2005 však na jaře 2006 propukla další vlna nepokojů, které dosáhly takové míry, že bylo nutno evakuovat cizí státní příslušníky. Přítomnost OSN byla proto následně opět posílena, ovšem akce ozbrojenců, kteří jsou proti nezávislosti, stále pokračují: v roce 2008 povstalci těžce postřelili prezidenta José Ramos-Hortu, držitele Nobelovy ceny za mír. I když byl v kritickém stavu, nakonec útok přežil[3] a po několika měsících se vrátil do svého úřadu.
Ve Východním Timoru se vystřídalo pět různých mezinárodních misí:[10]
- UNAMET (červen 1999 až říjen 1999: organizování referenda)
- INTERFET (září 1999 až únor 2000: obnova míru a bezpečnosti)
- UNTAET (říjen 1999 až květen 2002: správa území a příprava na samostatnost)
- UNMISET (květen 2002 až květen 2005: poskytování pomoci během nezávislé správy Východního Timoru)
- UNOTIL (od května 2005: zvláštní politická mise).
Současná situace
Politická situace v zemi se postupně mírně zlepšuje: hlavním směrem premiéra Xanana Gusmay je Strategický plán rozvoje pro období let 2011-2030, který předpokládá využití finančních prostředků z prodeje ropy (Petroleum Fund) na rozvoj infrastruktury a veřejných služeb v zemi. Vztahy s Indonésií se v poslední době zlepšily; problém však je např. s vymezením přesné hranice obou zemí, kdy v roce 2010 bylo z 5 000 lokalit dohodnuto jen 900.[10]
Východní Timor měl v plánu stát se do 10 let od svého vzniku členem Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Členské státy ASEAN však zatím nepovažují Východní Timor za plně suverénní zemi s plným vlivem vlády a fungující ekonomikou.[10] Proto zatím pouze zkoumají, jak se vláda dokáže vypořádat se samosprávou své země.
Bezpečnostní situace v hlavním městě Dili nebyla standardní: docházelo zde ke každodenním násilnostem, byly vypalovány domy. Většina tohoto násilí byla páchána pouličními gangy nebo členy náboženských sekt. Politické strany tyto akce sice přímo nepodporují, ale vzniklé situace využívají.[10]
Předpokládalo se, že v roce 2012 všechny mezinárodní sily odejdou z Východního Timoru a východotimorská vláda bude schopna zajistit vnější i vnitřní bezpečnost země.[10] V roce 2016 je v zemi i hlavním městě klid a pořádek. V srpnu 2016 zde zasedá ASEAN.[11][12]
Mezinárodní vztahy
Tradičními spojenci Východního Timoru je z místních zemí Malajsie a Singapur. Dobré vztahy má i se státy, které jí poskytují mezinárodní pomoc: především s Austrálií a dále i s USA, Evropskou unií, Japonskem a Portugalskem.
Česká republika nemá ve Východním Timoru zastupitelský úřad ani jiné oficiální zastoupení. České zájmy zde zastupuje velvyslanectví České republiky v Indonésii v Jakartě. Od února 2008 zde však má zastoupení Evropská unie (velvyslanec Carlos Rey Salgado), která si zde postavila pro své politické a obchodní aktivity Dům Evropy.
Vlajka
Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Východního Timoru.
Východotimorská vlajka je tvořena červeným listem o poměru stran 1:2, s černým žerďovým klínem s vrcholem v první třetině délky listu, překrývajícím žlutý žerďový klín s vrcholem ve středu listu. V černém klínu je bílá, pěticípá hvězda, směřující jedním cípem k hornímu rohu listu.
Znak
Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Východního Timoru.
Východotimorský státní znak je emblém, jehož základem je bílé kruhové pole v bílém, rudě lemovaném mezikruží s rudě napsaným úředním názvem státu v portugalštině nahoře REPÚBLICA DEMOCRÁTICA DE TIMOR-LESTE (česky Demokratická republika Východní Timor) a dole jeho zkratkou (RDTL). V bílém centrálním poli je vlastní znak – štít, který svým tvarem připomíná převrácený empírový heraldický štít. Štít je červený, v jeho středu je další, černý, žlutě lemovaný štít stejného tvaru. V horní části černého pole je bílá pěticípá hvězda. Z ní vyzařuje směrem dolů pět rozšiřujících se paprsků, končících na horním okraji rozevřené knihy s rudě červenými deskami a stránkami a se zlatožlutou ořízkou v zápatí stránky, která má na heraldicky levé straně čtyři vodorovné čáry a na pravé pět čar znázorňujících řádky textu. Kniha je položena přes zlatožluté ozubené kolo spočívající na základně stejné barvy. Po stranách knihy a ozubeného kola jsou svěšené zlatožlutý klas rýže a kukuřice. V dolní části černého pole je položena vodorovně útočná puška AK-47/Galaxi v černé barvě s bílou kresbou, podložená kosmo šípem bez opeření, pod nimi je, taktéž vodorovně, zlatožlutý luk obrácený tětivou nahoru. Pod štítem je bílá, dvakrát přeložená stuha se světle červenými okraji, kopírujícími dolní okraj štítu s portugalským mottem UNIDADE ACÇÃO PROGRESSO (česky Jednota, akce, pokrok).
Hymna
Podrobnější informace naleznete v článku Východotimorská hymna.
Východotimorská hymna je píseň Pátria (česky Vlast). Poprvé byla hrána v roce 1975, když Východní Timor deklaroval svoji nezávislost na Portugalsku. Po indonéské invazi, krátce po získání nezávislosti, byla zakázána a opět přijata až od roku 2002, kdy Východní Timor vyhlásil nezávislost, tentokrát na Indonésii.
Hudbu složil Afonso de Araujo, slova napsal básník Francisco Borja da Costa, který byl zabit v den indonéské invaze. Hymna je zpívána v portugalštině (úřední jazyk Východního Timoru). Existuje též verze v jazyce Tetum, který je dalším úředním a také národním jazykem většiny obyvatel.
Ostrov Timor se nachází v ostrovní části Jihovýchodní Asie, přes 400 km severně od severního pobřeží Austrálie. Nachází mezi 8° a 10° jižní šířky a 124° a 128° východní délky. Je součástí jihovýchodní Asie a jedním z ostrovů v Malých Sundách. Na severu ostrova jsou Ombaiův průliv, Wetarské úžiny a větší Bandské moře. Timorské moře odděluje ostrov na jihu od Austrálie.
Povrch státu ve východní části ostrova je převážně hornatý, střed země vyplňuje hornatina, přesahující 2000 m n. m. Nejvýše vystupuje masiv Ramelau (nejvyšší bod ostrova Tatamailau s nadmořskou výškou 2963 m n. m.) Řeky jako je Lacio jsou krátké, ve vlhkém ročním období vodné. Průměrné roční teploty vzduchu se pohybují v nížině mezi 26 °C a 27 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 500 až 1500 mm, na návětrných svazích hor vyšší, ale nepřesahuje 2000 mm.
Převažuje zde přirozeně vlhké, tropické podnebí. Mění se zde suché a deštivé období. Díky vypalování lesů zde dochází k odlesňování a erozi půdy.
V nejvýchodnější oblasti ostrova se rozkládá pohoří Paitchau a jezero Ira Lalaro. Tato oblast je součástí národního parku Nino Konis Santana, první místní chráněné oblasti. Tento národní pak obsahuje poslední zbývající tropické suché zalesněné oblasti v rámci země. Hostí řadu jedinečných rostlinných a živočišných druhů a je řídce obydlená. Na jeho severním pobřeží leží řada ohrožených korálových útesů.
K Východnímu Timoru patří také exkláva Oecusse a řada ostrovů, z nichž největší jsou Atauro a Jaco.
Východní Timor je rozvojový zemědělský stát s významnými ložisky ropy (těžba se pohybuje kolem 20. místa na světě) a zemního plynu. Pěstuje se rýže, kukuřice, maniok, batáty, káva, čaj, tabák, kokosová palma a kaučukovník. Významná je těžba dřeva, zvláště vzácného santalu. Chovají se buvoli, skot, kozy, ovce, prasata a koně. Významný je rybolov i řemeslná výroba jako je tkání látek a košíkářství.
Číst a psát umí přibližně polovina populace, negramotnost je vyšší u žen. Průměrná délka života je 60,7 roku. Problémem v některých oblastech zůstává nedostupnost nezávadné pitné vody.
Celkem žije ve Východním Timoru 1 143 667 obyvatel. Největší hustota osídlení je v oblasti okolo hlavního města tohoto státu – Dili. Gramotnost populace je přes 50 %; negramotnost je vyšší u žen. Průměrná délka života se pohybuje okolo 60,7 let. Nezaměstnanost ve Východním Timoru se pohybuje na velice nízké úrovni (okolo 4 %). Problémem je však vysoká negramotnost, téměř polovina populace žije pod hranicí chudoby. [zdroj?] Inflace se zde pohybuje okolo 1,9 %. Zaměstnanost je zde rozdělena do tří částí – 24 % služby, 10 % průmysl a 64 % zemědělství.
Roku 1994 zde bylo 11 nemocnic a celkem 330 zdravotnických zařízení. Vládní výdaje na zdravotnictví činily v roce 2006 bylo 150 dolarů na osobu. Míra porodnosti je šest porodů na jednu ženu.
Náboženských skupin je zde více, ale drtivě s 96,9 % převažují římští katolíci. Protestantů je v populaci 2,2 %, muslimů jen 0,3 %.
Jazyky
V zemi existují dva úřední jazyky – tetumština a portugalština. Nejvíce lidí hovoří právě jazykem tetum, dále pak ostatními domorodými jazyky jako jsou mambai, makasai, tetum terik a mnoha dalších. Tyto ostatní jazyky dosahují téměř 40 %.
Celkem se ve Východním Timoru mluví 30 jazyky a dialekty. Jejich počet je dán vysoce hornatým terénem, který znesnadňoval mísení jednotlivých kultur.
Východní Timor se dělí do 14 administrativních distriktů:
- Lautém
- Baucau
- Viqueque
- Manatuto
- Dili
- Aileu
- Manufahi
- Liquiçá
- Ermera
- Ainaro
- Bobonaro
- Cova Lima
- Oecusse Ambeno
- Atauro
Hlavní město Dili leží v distriktu Dili. Tyto distrikty se dále dělí na 65 podokresů (subdistrikts), 443 sucos a 2336 obcí.
O Východním Timoru zpívá zpěvačka Shakira v písni Timor, která vyšla v roce 2005 na jejím albu Oral Fixation Vol. 2.
Tradiční místní domy
Mezinárodní letiště
Sídlo radiové a televizní společnosti
Timorské tanečnice
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
