Zákon triviality
From Wikipedia, the free encyclopedia
Zákon triviality je teze C. Northcote Parkinsona z roku 1957, že lidé v organizaci běžně nebo typicky přikládají neúměrnou váhu triviálním záležitostem.[1] Parkinson uvádí příklad fiktivní komise, jejímž úkolem bylo schvalovat plány na jadernou elektrárnu a většinu času trávila diskusí o relativně malých, ale snadno pochopitelných otázkách, jako je například to, jaké materiály použít na kolárnu pro zaměstnance, přičemž se zanedbává návrh samotného zařízení, což je mnohem důležitější a mnohem obtížnější a složitější úkol.
Jev byl pozorován při vývoji softwaru a dalších činnostech.[2] Pojem efekt kolárny (bike-sharing effect, bike-shed effect či bike-shedding) byl vytvořen na základě Parkinsonova příkladu. V komunitě Berkeley Software Distribution jej popularizoval dánským vývojářem softwaru Poul-Henning Kamp v roce 1999[3] a díky tomu se od té doby stal populárním v oblasti vývoje softwaru obecně.