Žánrová literatura
From Wikipedia, the free encyclopedia
Žánrová literatura je literatura, která neklade důraz na uměleckost vyjádření, autorskou autenticitu či originalitu formy, ale snaží se naopak dodržet pravidla některého z tradičních žánrů, a to povětšinou populárních (v tomto smyslu je synonymem populární literatury). Kolem žánru je často shromážděn sbor fanoušků, nezřídka organizovaný, nebo dokonce subkultura. Často existují vlastní oborová sdružení, která trvají na tom, že díla v žánru musejí být hodnocena podle specifických kritérií a také tato sdružení často udělují vlastní ceny. K hlavním větvím žánrové literatury patří především detektivka a krimi, literatura pro děti, sci-fi a fantasy, horor a thriller, humoristická literatura, western, dobrodružná literatura, červená knihovna, někdy je k žánrové literatuře počítán i komiks, který stojí na rozhraní výtvarného umění. Žánry se pak často štěpí na podžánry (jako gotický horor, noir, historická detektivka, dystopická sci-fi, superhrdinský komiks, právnický thriller, špionská nebo válečná dobrodružná literatura, literatura pro dospívající, parodie apod.) a fúzují (dětská fantasy, humoristická sci-fi apod.). Za okrajovější žánrovou literaturu lze označit i literární pornografii. Hraničním jevem je také literatura faktu a esejistika. Některé žánry se omezují jen na určité kulturní okruhy, například v anglosaském světě je populární tzv. motivační literatura, neboli "inspirational fiction" (např. Slepičí polévka pro duši). Je zcela pravidelným zjevem, že i díla vysoké literatury si postupy žánrové literatury vypůjčují a ozvláštňují je, v literární postmoderně se pak takový postup stal takřka programovým - Jméno růže Umberta Eca tak bylo například napsáno jako detektivka. Není neobvyklé, že některá díla, která jsou zpočátku vnímána jen jako žánrová, jsou do vysoké literatury dodatečně "vyzvednuta" kritickou reflexí (např. Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války nebo Rabelaisův Gargantua a Pantagruel). Nejasná hranice mezi žánrovou literaturou a tzv. vysokou či uměleckou literaturou také často bývá na počátku žánrů, při jejich ustavování - tak kupříkladu román Jane Austenové Pýcha a předsudek bývá označován za zakladatelské dílo červené knihovny ("romance fiction"), ale zároveň za významné dílo umělecké. Podobné je to ve sci-fi u Julese Verna, ve fantasy u J. R. R. Tolkiena, v dobrodružné literatuře u Daniela Defoa (Robinson Crusoe) nebo v dětské literatuře u Hanse Christiana Andersena. Zvláštním případem je kupříkladu Cervantesův Don Quijot, který vznikl jako parodie jednoho z dobových žánrů, rytířských románů, ale žánr mezitím zanikl, povědomí o něm se ztratilo, a Don Quijot začal být vnímán jako svébytné umělecké dílo. Známé literární ceny jako Nobelova cena za literaturu nebo Man Bookerova cena jsou nezřídka kritizovány za to, že žánrovou literaturu ignorují a podceňují, ačkoli čas ji často docení jako hlavní díla epochy. Žánrová literatura se často vyvíjí ve značné součinnosti s filmem, film a televize jí zcela pravidelně využívají a její figury někdy proslaví tak, že sláva filmového zpracování zastíní původní literární dílo (James Bond, Superman, Harry Potter, Hercule Poirot apod.). Existuje ale i opačný postup, že populární díla původně vizuální se po jejich úspěchu upravují i do podoby žánrové literatury. V rozvinutém zábavním průmyslu pak žánrová literatura tvoří jednu divizi celého bloku uměleckých praktik, kde se motiv či postava využívá (princip frančízy), v takovém bloku nechybí většinou ani počítačové hry, animovaný film, sběratelské předměty, značková móda apod. Žánrová literatura v součinnosti s žánrovým filmem a zábavním průmyslem má i své vlastní festivaly, k nejznámějším patří americký Comic-con v San Diegu. Žánrová literatura je předmětem poměrně značného zájmu literární vědy, lingvistiky a kulturologie, v anglosaském světě se hovoří dokonce o svébytné větvi "genre studies". Jako u jiných žánrů, žánrová literatura je často parodována. Ke klasikům patří v detektivce Arthur Conan Doyle (Sherlock Holmes), Agatha Christie či George Simenon (komisař Maigret), v literatuře pro děti Astrid Lindgrenová (Děti z Bullerbynu, Pipi Dlouhá punčocha), Lewis Carroll (Alenka v říši divů) nebo Antoina de Saint-Exupéry (Malý princ), ve sci-fi Jules Verne, H. G. Wells, Arthur C. Clarke, v dobrodružné literatuře Robert Louis Stevenson nebo Herman Melville, ve fantasy C. S. Lewis a J. R. R. Tolkien, v hororu a thrilleru Bram Stoker nebo Stephen King, v komiksu Stan Lee, v humoristické literatuře Oscar Wilde nebo Jerome K. Jerome. Své klasiky mají i jednotlivé podžánry - dětská fantasy J. K. Rowlingovou, špionská dobrodružná literatura Iana Fleminga či Johna le Carré, humoristická sci-fi Douglase Adamse (Stopařův průvodce po Galaxii) a Terryho Pratchetta (Zeměplocha), noirová detektivka Raymonda Chandlera nebo Jo Nesboa (tzv. scandinoir), dystopický komiks Alana Moora (V jako Vendeta) atp.