Čeng-te
císař dynastie Ming / From Wikipedia, the free encyclopedia
Císař Čeng-te (čínsky pchin-jinem Zhèngdé, znaky 正德; 26. října 1491 – 20. dubna 1521) vlastním jménem Ču Chou-čao (čínsky pchin-jinem Zhū Hòuzhào, znaky 朱厚照) z dynastie Ming vládl v letech 1505–1521 čínské říši Ming. Nastoupil po svém otci, císaři Chung-č’. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Pravé ctnosti“/„Nápravy ctností“, Čeng-te. Název éry je používán i jako jméno císaře.
Čeng-te | |
---|---|
císař Číny | |
Doba vlády | 19. červen 1505 – 20. duben 1521 |
Éra vlády | Čeng-te (正德, 24. leden 1506[1] – 27. leden 1522[1]) |
Úplné jméno | Ču Chou-čao (朱厚照) |
Chrámové jméno | Wu-cung (武宗) |
Posmrtné jméno | zkrácené: I-ti (毅帝) plné: Čcheng-tchien ta-tao jing-su žuej-če čao-te sien-kung chung-wen s’-siao i chuang-ti (承天達道英肅睿哲昭德顯功弘文思孝毅皇帝) |
Narození | 26. říjen 1491 Peking |
Úmrtí | 20. duben 1521 Peking |
Pohřben | Císařské hrobky dynastie Ming, Peking |
Předchůdce | Chung-č’ |
Nástupce | Ťia-ťing |
Manželka | císařovna Sia |
Rod | Ču |
Dynastie | Ming |
Otec | Chung-č’ |
Matka | císařovna Čang |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Čeng-te byl starší (a jediný přeživší) syn Chung-č’a. Jako korunní princ byl vzděláván v konfuciánském duchu, při studiu se jevil jako inteligentní mladík. Záhy po převzetí moci se však ukázalo, že má, v ostrém kontrastu s otcem, ke konfuciánsky orientované byrokracii odpor a jí vyžadované rituály a povinnosti odmítá. Ve stálých sporech s ministry a velkými sekretáři se opíral o eunuchy, zejména o tzv. „osm tygrů“, s nimiž vyrůstal. V letech 1506–1510 tak v čele vlády fakticky stál eunuch Liou Ťin, který ministerstva a důležité úřady obsadil svými spojenci a podporovateli. Císař se odstěhoval ze Zakázaného města do nedalekého nově postaveného „Leopardího paláce“, kde se obklopil svými eunuchy a důstojníky. Po pádu Liou Ťina zaujali přední místa mezi císařovými oblíbenci herec Cang Sien a důstojníci Čchien Ning a Ťiang Pin, běžnou administrativu řídil velký sekretář Jang Tching-che.
Daňový tlak Liou Ťinovy administrativy a oslabení autority vlády vedly k několika rozsáhlým povstáním: povstání knížete z An-chua, povstání v severní Číně počínající rokem 1510, povstání knížete z Ning. Poslední vzpouru rozdrtil Wang Jang-ming, přední neokonfuciánský filozof.
Zájem císaře a eunuchů o zdroje příjmů vyústil v uvolnění zákazu soukromého zahraničního obchodu, současně do jižní Číny připluli portugalští mořeplavci a začali obchodovat s čínskými partnery.
Od roku 1517 císař trávil většinu času na čínsko-mongolské hranici severozápadně od Pekingu, především v posádkovém městě Ta-tchungu. Zde mimo jiné koncem roku 1517 odrazil velký mongolský nájezd Dajan-chána. Roku 1519 se vydal do Nankingu, kde strávil většinu roku 1520. Na zpáteční cestě opilý spadl do vody, onemocněl a po několika měsících zemřel.
Čeng-te byl bezdětný, Jang Tching-che proto s podporou matky zemřelého, císařovny vdovy Čang, prosadil na trůn jeho nejbližšího mužského příbuzného Ču Chou-cchunga, třináctiletého syna Chung-č’ova bratra.