Žírná buňka
From Wikipedia, the free encyclopedia
Žírné buňky (též mastocyty) jsou efektorové buňky imunitního systému, ikonicky známé pro svoji roli v patofyziologii alergické reakce. Vyvíjí se z myeloidní řady, svojí morfologickou stavbou se řadí mezi granulocyty. Žírné buňky byly objeveny v roce 1877 Paulem Ehrlichem v rámci jeho doktorské práce.
Granula žírných buněk obsahují histamin, řadu zánětlivých mediátorů, proteoglykany (heparin, chondroitinsulfát) a hydrolytické enzymy (zejména tryptázu). Při aktivaci žírných buněk dojde k vylití obsahu těchto granul (tzv. degranulace žírných buněk), což vede k lokální zánětlivé odpovědi. Existuje řada mechanismů, které vedou k aktivací žírných buněk. Nejvýznamnější z nich je přes navázání antigenu na IgE protilátky na povrchu žírných buněk. Tento mechanismus je také zodpovědný za alergickou reakci při expozici jinak neškodným antigenům (pyl, některá jídla). Spolu s bazofilními granulocyty se žírné buňky také podílí na patogenezi anafylaktického šoku.[1] Mimo to se ale žírné buňky účastní celé řady fyziologických procesů, jako je hojení ran, oprava tkání, regulace zánětlivé odpovědi, udržování homeostázy střevních bakterií nebo udržování funkce sliznic.