Žalm 137
From Wikipedia, the free encyclopedia
Žalm 137 („U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem“,[1] v Septuagintě dle řeckého číslování žalm 136) je biblický žalm. Septuaginta a Vulgata začíná nadpiskem: „Davidův od Jeremjáše.“ Žalm patrně sloužil jako „nářek“ při kající bohoslužbě.[2] Babylónskými řekami jsou míněny Eufrates a Tigris.
V liturgii římskokatolické církve je žalm čten nebo zpíván na 4. neděli postní zvanou Laetare, poslední tři verše jsou však vynechány.[3][4]