Životodárný pramen Matky Boží
From Wikipedia, the free encyclopedia
Životodárný pramen Matky Boží – nebo také Životodárná fontána (řec.Ζωοδόχος Πηγή, překl. Zōodóchos Pēgḗ; rus. Живоно́сный Исто́чник) je epiteton svaté Bohorodičky, které vzniklo s jejím zjevením posvátného pramene (řec. ἁγίασμα, překl. hagíasma) ve Valoukli v Konstantinopoli vojákovi jménem Lev Marcellus, který se později stal byzantským císařem Leonem I. (457-474).
Leon nad tímto místem později postavil chrám Životodárného pramene Matky Boží, který se v průběhu staletí stal jedním z nejvýznamnějších poutních míst řeckého pravoslaví a svědkem mnoha zázračných uzdravení.
Každý rok po Pasše na Světlý pátek slaví Východní církve svátek Životodárného pramene Matky Boží.[1] Jedná se o výjimečný svátek, kterým se slaví připomínka události zázračnéhouzdravení 4.dubna 450, místo – pramen a chrám v Konstantinopoli, a zároveň se oslavuje Matka Boží. Ikona stejnojmenného svátku se slaví také v pamětní den zázraku 4.dubna (17.4.greg.kal.).[2][3]