For faster navigation, this Iframe is preloading the Wikiwand page for Anglické chemické názvosloví.

Anglické chemické názvosloví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Anglické skladebné názvosloví

V anglickém skladebném názvosloví se upřednostňuje složení molekuly před její strukturou. Jeho nejjednodušší formou je stechiometrický název (stoichiometric name). V některých případech můžeme použít pro skupinu atomů triviální název (cyanide = CN, hydroxide = OH) a začlenit ho do názvu jako by se jednalo o atom.

Anion píšeme na druhé místo a má koncovku -ide. Kation píšeme bez koncovky na první místo. Počet atomů v molekule se udává množstevní předponou před každým atomem:
mono- X1,
di (bi)- X2,
tri- X3,
tetra- X4,
penta- X5,
hexa- X6,
hepta- X7,
octa- X8,
nona- X9,
deca- X10,
undeca- X11,
dodeca- X12
Předpona mono- se ve většině případů vynechává. V případech, kdy existuje jenom jedna obecně známá sloučenina daných prvků a nemůže tedy dojít k záměně se můžete setkat s tím, že množstevní předpony jsou vynechány (Ca3P2 = tricalcium diphospide = calcium phospide), přesto však je lepší množstevní předpony používat.

Ionty se nazývají obdobně jako ve sloučenině, anion má koncovku -ide a kation je bez koncovky. Oxidační číslo se píše do závorky za jméno iontu a znaménko za číslem určuje, jde li o kation či o anion (Na+ = sodium (1+) , O−2 = oxide (2-)).

U sloučenin, kde se některé skupiny vyskytují vícekrát, používáme množstevní předpony, které se liší od těch běžných (Ca(NO3)2 = calcium bis(trioxidonitrate) ) Chceme-li uvést jméno sloučeniny s ohledem na její strukturu, místo množstevních předpon použijeme oxidační číslo psané římskými číslicemi (např. Fe2(SO4)3 = diiron trisulphate = iron (III) sulphate, Fe3O4 = iron (II) diiron (III) oxide).

Anglické názvosloví sloučenin vodíku

Binární sloučeniny vodíku jsou jednoslovné a mají vždy koncovku -ane. Kořenem slova je centrální atom. Takto sestavený název neobsahuje informaci, kolik vodíků sloučenina obsahuje. Je proto nutné vědět, jaký je záporný oxidační stupeň centrálního atomu.

Obsahuje-li sloučenina více těchto skupin, opět zdůrazníme jejich množství množstevní předponou (H2NNH2 = diazane). Je li takováto sloučenina nenasycená (obsahuje-li méně vodíků), místo koncovky -ane, použijeme koncovku -ene, když má sloučenina dvojnou vazbu, či -yne, když má trojnou vazbu (HN=NH = diazene).

Anglické názvosloví kyselin a od nich odvozených solí

V anglickém názvosloví kyselin se mnohem častěji používají nesystematické názvy, které se skládají z názvu centrálního atomu, který má příponu či příponu a předponu podle toho, v jakém je oxidačním stavu oproti svému nejběžnějšímu oxidačnímu stavu, a slova acide (kyselina). Kyselina, jejíž centrální atom je ve svém nejběžnějším oxidačním stavu má koncovku -ic (HNO3 – nitric acide, H3PO4 – phosporic acide, HClO3 – chloric acide). Je-li oxidační stav kyseliny vyšší, kořen slova přijímá předponu per- a koncovku -ic. (HClO4 – perchloric acid). Je li nižší, získává kořen příponu -ous (HClO2 – chlorous acid) a nejnižší příponu hypo- a koncovku -ous­(HClO – hypochlorous acide.

Méně často užívaný systematický název je jednoslovný a obsahuje nejprve skupiny OH, potom O a potom název centrálního atomu. Množství těchto součástí je vyjádřeno opět množstevní předponou. Například H2SO4 se systematicky jmenuje dihydroxidodioxidosulphur, protože obsahuje dvě skupiny OH, dva kyslíky a jeden centrální atom síry.

V následující tabulce jsou vypsány nejběžnější kyseliny a od nich odvozené báze solí.

Vzorec Nesystematický název Systematický název Oxidační stav* Odvozená sůl
HNO3 nitric acid hydroxydodioxidonitrogen 5, 0 nitrate
HNO2 nitrous acid hydroxydooxidonitrogen 3, (-) nitrite
H3PO4 phosphoric acid trihydroxydooxidophosphorus 5, 0 phosphate
H3BO3 boric acid trihydroxydoboron 3, 0 borate
H2CO3 carbonic acid dihydroxydooxidocarbon 4, 0 carbonate
H2SO4 sulfuric acid dihydroxydodioxidosulfur 6, 0 sulfate
H2SO3 sulfurous acid dihydroxydooxidosulfur 4, (-) sulfite
HClO hypochlorous acid hydroxydochlorine 1, (--) hypochlorite
HClO2 chlorous acid hydroxydooxidochlorine 3, (-) chlorite
HClO3 chloric acid hydroxydodioxidochlorine 5, 0 chlorate
HClO4 perchloric acid hydroxydotrioxidochlorine 7, + perchlorate

*) symbol za čárkou naznačuje, zda je oxidační stav vyšší (+), nižší (-) nebo nejnižší (--) oproti normálnímu stavu 0.
**) některé méně běžné názvy se odvozují od soli přidáním vodíků; tato kyselina byla pojmenována podle soli předchozí kyseliny.

Související články

Chemické názvosloví

Externí odkazy

{{bottomLinkPreText}} {{bottomLinkText}}
Anglické chemické názvosloví
Listen to this article

This browser is not supported by Wikiwand :(
Wikiwand requires a browser with modern capabilities in order to provide you with the best reading experience.
Please download and use one of the following browsers:

This article was just edited, click to reload
This article has been deleted on Wikipedia (Why?)

Back to homepage

Please click Add in the dialog above
Please click Allow in the top-left corner,
then click Install Now in the dialog
Please click Open in the download dialog,
then click Install
Please click the "Downloads" icon in the Safari toolbar, open the first download in the list,
then click Install
{{::$root.activation.text}}

Install Wikiwand

Install on Chrome Install on Firefox
Don't forget to rate us

Tell your friends about Wikiwand!

Gmail Facebook Twitter Link

Enjoying Wikiwand?

Tell your friends and spread the love:
Share on Gmail Share on Facebook Share on Twitter Share on Buffer

Our magic isn't perfect

You can help our automatic cover photo selection by reporting an unsuitable photo.

This photo is visually disturbing This photo is not a good choice

Thank you for helping!


Your input will affect cover photo selection, along with input from other users.