Zážehový motor
From Wikipedia, the free encyclopedia
Zážehový motor je spalovací motor, u něhož je směs paliva a vzduchu ve válci zapálena (zažehnuta) elektrickou jiskrou, kterou obvykle vytvoří zapalovací svíčka. Tím se liší od vznětového motoru, kde dochází k samovznícení vstříknutého paliva samotnou teplotou stlačeného vzduchu.
Zážehové motory pracují s nižším kompresním tlakem. Obvyklý je kompresní poměr v rozmezí 9:1 až 12:1 – oproti vznětovému, kde je kompresní poměr asi 14:1 až 20:1. Nejvyšší točivý moment a výkon leží ve vyšších otáčkách. Chod čtyř- a víceválcových zážehových motorů je, v porovnání zejména se staršími motory vznětovými, tichý a pravidelný. Pro správnou funkci zážehových spalovacích motorů je důležitá odolnost paliva proti samovznícení, kterou udává oktanové číslo. Oproti vznětovému motoru má však motor zážehový nižší účinnost a tedy pro stejný výkon má vyšší spotřebu.