Christian Norberg-Schulz
norský historik a teoretik architektury / From Wikipedia, the free encyclopedia
Christian Norberg-Schulz (23. května 1926, Oslo – 28. dubna 2000, tamtéž) byl norský historik a teoretik architektury. Je znám pro své četné knihy z oblasti historie (obzvláště architektury italské klasické tradice, a z ní především baroka) a také z oblasti teorie architektury. V oblasti teorie architektury se jeho zájem posunul od analytických a psychologických teorií v počátku jeho intelektuální kariéry směrem k fenomenologii místa. Patří mezi první teoretiky architektury, kteří využili fenomenologii a ontologické myšlení Martina Heideggera v oblasti architektury.
Christian Norberg-Schulz | |
---|---|
Narození | 23. května 1926 Oslo, Norsko Norsko |
Úmrtí | 28. března 2000 (ve věku 73 let) Oslo, Norsko Norsko |
Povolání | architekt, profesor, spisovatel, architektonický teoretik a historik umění |
Alma mater | Oslo School of Architecture and Design |
Témata | architektura |
Ocenění | Norsk Forms Hederspris (1997) |
Děti | Elizabeth Norberg- Schulz |
Podpis | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Pro české prostředí je významný svým dlouhodobým a hlubokým zájmem o architekturu Čech, o níž publikoval několik prací. Zajímal se především o Kryštofa Dientzenhofera a Kiliána Ignáce Dientzenhofera.