Corentin de Leissegues

Corentin-Urbain de Leissegues (29. srpna 1758 v Hanvec u Quimperu, département Finistère – 26. března 1832 v Paříži) byl francouzský námořní důstojník během revolučních a napoleonských válek.

Corentin de Leissegues
Narození	29. srpna 1758 Hanvec
Úmrtí	26. března 1832 (ve věku 73 let) Paříž
Povolání	námořní důstojník
Ocenění	komandér Řádu svatého Ludvíka komandér Řádu čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Roku 1778 vstoupil jako prostý námořník do francouzského válečného válečného námořnictva. Začal tedy od píky a během své 25leté kariéry postupoval v hodnostech až k nejvyšší. První jeho lodí byla L'Oiseau (pták) s níž křižoval kanál La Manche, později s lodí La Nymphe (nymfa) se plavil do Afriky (Senegal, Gambie, Sierra Leone). Roku 1780 již jako fregatní poručík na palubě La Magiecienne (čarodějka) opět v kanálu La Manche. O rok později utrpěl těžké poranění v boji s Angličany.

Roku 1785 se plavil po severních mořích na palubě La Vigilante (bdělá), pak na palubě La Meduse (medúza) v Indickém oceánu a s fregatou Le Furet (slídil) doplul ke břehům Nového Foundlandu.

Roku 1793 se stal kapitánem námořní plavby. Byl pověřen velením dozoru transportu praporu pěchoty a tří komisařů Konventu do Malých Antil na fregatě La Pique (bodavá) a v pořádku se vrátil do Francie, přestože byl po 3 měsíce pronásledován a ostřelován eskadrou admirála Jervise. Po návratu povýšen na kontradmirála (1796).

Byl pověřen inspekcí pobřeží u Saint-Malo a poté jmenován velitelem přístavu Ostende. Roku 1803 velel Brestu.

V roce 1805 obdržel rozkaz, ochránit transport vojáků a munice k posílení posádky na Santo Domingu. Podařilo se mu prolomit britskou blokádu Brestu i ostrova a 22. ledna 1806 dosáhl svého cíle. Po informaci o prolomení blokády ukončil okamžitě britský viceadmirál John Thomas Duckworth blokádu Cadizu a jal se pronásledovat Francouze. Ještě než Leissegues mohl opravit své lodě poškozené dlouhou cestou, byl nucen čelit blížící se britské flotě. Britové měli převahu jak v počtu řadových lodí (7 : 5), tak počtu fregat a korvet (4:3). A drtivou v počtu děl (620 : 505). 6. února 1806 Francouze napadli klasickým útokem položením příčky na T. Po několikahodinové bitvě a hrdinném odporu Francouzů Britové zvítězili. O úpornosti boje svědčí, že Leissegueasova vlajková loď L'Imperial (nejsilnější loď bitvy - 130 děl), utrpěla 500 zásahů dělovými koulemi, ztratila 150 mužů posádky a 30 vyšších důstojníků. Tři francouzské lodě byly zajaty a dvě potopeny, mezi nimi i vlajková loď. Posádka vlajkové lodě, včetně štábu a velitele, se zachránila na pevnině. Britové utrpěli ztráty 74 mrtvých a 264 raněných, Francouzi na zajatých, mrtvých a raněných 1510. Po stránce taktické bylo vedení boje ze strany Leisseguese bezchybné a podlehl výrazně silnějšímu nepříteli. Napoleon, když obdržel podrobnou zprávu o bitvě prohlásil: „C'est un des beaux combats de la marine francaise“ (je to jeden z nejkrásnějších bojů francouzského námořnictva).

Leissegues přicestoval zpět do Francie roku 1808 a roku 1809 byl převelen do Benátek. Od roku 1811 byl vrchním velitelem spojených flot Francie, Itálie a Neapole v Jonském moři. Sídlem jeho velitelství byl ostrov Korfu až do roku 1814, kdy obdržel rozkaz předat Jonské ostrovy spojencům. Roku 1816 byl ještě povýšen na viceadmirála a o rok později postaven mimo službu.

Portály: Francie | Lidé | Loďstvo