Dějiny Finska
From Wikipedia, the free encyclopedia
Dějiny Finska počínají zhruba 9000 let př. n. l. s koncem poslední doby ledové. Během doby kamenné se na finském území objevilo několik kultur, jako kundská, šňůrové keramiky, Kiukainen a Pöljä. Finská doba bronzová začala asi 1500 let př. n. l., následovaná dobou železnou, v období 500 př. n. l. až do raného středověku. Během doby železné zde existovaly tři hlavní skupiny obyvatel a jejich kultury - Finové, Tavastiové a Karelové. Písemné zmínky o Finsku se objevují od 12. století, v souvislosti s příchodem západního křesťanství na jihozápad země.
V důsledku severních křížových výprav a švédské kolonizace některých pobřežních oblastí se od 13. století většina finského území stala součástí Švédského království a doménou katolické církve. Po Finské válce roku 1809 Švédsko postoupilo převážnou část finskojazyčných oblastí Ruskému impériu, které na nich vytvořilo autonomní Finské velkoknížectví. Dominantním náboženstvím zde bylo luteránství. Během 19. století se zrodil finský nacionalismus, zaměřený na finské kulturní tradice, folklór a mytologii, hudbu a svébytný finský jazyk. Toto období dalo mimo jiné vzniknout Kalevale, jednomu z nejvýznamnějších děl finské literatury. Následkem katastrofálního hladomoru v letech 1866–1868 došlo k uvolnění hospodářských regulací a rozsáhlé emigraci.
Roku 1917 vyhlásilo Finsko samostatnost. O několik měsíců později vypukla občanská válka mezi „bílými“ (konzervativci, podporovaní Německem) a „rudými“ (levice, podporovaná ruskými bolševiky). Válka skončila na jaře 1918 vítězstvím bílých. Po stabilizaci vnitřních poměrů začal rychlý růst dosud stále převážně agrárního hospodářství. Finsko navázalo pevné vztahy se Západem, především s Velkou Británií a Švédskem, avšak vztahy se Sovětským svazem zůstávaly napjaté. Během druhé světové války Finsko se Sovětským svazem dvakrát bojovalo, poprvé při obraně své nezávislosti během Zimní války a následně po boku nacistického Německa v Pokračovací válce. Poválečné mírové dohody Finsku odňaly velkou část Karélie a některá další území ve prospěch Sovětského svazu. Finsko si však zachovalo svoji nezávislost. Poválečné vztahy se Sovětským svazem reflektovaly historickou zkušenost podřízením se zahraniční politice SSSR, což se označuje termínem finlandizace.
Ve druhé polovině své nezávislé existence si Finsko udržovalo smíšenou ekonomiku. Od poválečného hospodářského boomu zůstává finský hrubý domácí produkt na obyvatele jedním z nejvyšších na světě. Rozvoj sociálního státu v letech 1970–1990 přinesl nárůst veřejných výdajů a zaměstnanosti ve státním sektoru, což mělo za následek zvyšování daňové zátěže obyvatel. V roce 1992 Finsko čelilo krizi způsobené přehřátím ekonomiky a současným poklesem domácího i zahraničních trhů. Roku 1995 Finsko vstoupilo do Evropské unie a v roce 2002 nahradilo markku za euro. Finsko do roku 2023 zůstávalo mimo vojenské pakty. Po napadení Ukrajiny Ruskem v roce 2022 vstoupilo Finsko k 4.4.2023 do NATO.