Dlouhohrající deska
From Wikipedia, the free encyclopedia
Dlouhohrající deska (zkratka LP vlastní termín pochází z anglického long play, lidově zvaná elpíčko nebo také slangově elpé či elpí) je jeden z typů gramofonové desky.
Její průměr činí 30 cm a přehrává se frekvencí 33⅓ ot/min. Obyčejně LP obsahovalo zhruba do 50 minut stereofonně zaznamenané hudby nebo až do 80 minut mluveného slova (tzv. supralong – LP deska s menší roztečí záznamových drážek). Pro úplnost je třeba také říci, že zejména v 50. a 60. letech 20. století byly občas vydávány i LP desky pro poloviční rychlost přehrávání záznamu, tedy 16⅔ rpm; tato snížená rychlost se používala zejména pro záznam mluveného slova nebo i tam kde nebyly kladeny přílišné nároky na technickou kvalitu záznamu (instruktážní desky, výukové desky, zvuková dokumentace společenských událostí apod. – desky se v tehdejší době využívaly v praxi mnohem více než v 70. a 80. letech 20. století, kdy část jejich funkcí převzaly magnetofony). Deska 16⅔ rpm o průměru 30 cm dosahovala i přes 78 minut záznamu na jednu stranu (např. Zvonokosy, Supraphon 1969). Některá vydavatelství (VOX, Prestige, JVC…) učinila na přelomu 50. a 60. let několik pokusů o vydávání hudebních titulů s rychlostí 16⅔ rpm, ale brzy od této praxe ustoupila.
U běžných LP desek s otáčkami 33⅓ rpm byl počet skladeb (resp. zvukových záznamů) zcela libovolný, omezen byl pouze délkou záznamu na 1 straně desky – ten činil zhruba max. 25 minut. U běžné populární hudby se obvykle počet skladeb na jedné LP desce pohyboval v rozmezí 8 až 16 skladeb (třeba písniček). U vážné, jazzové hudby jakož i hudby jiných žánrů byl počet skladeb různý. Rozsáhlejší hudební díla bývala vydávána na vícediskových kompletech (kupř. opery, oratoria, symfonické cykly, souborná díla komorní hudby apod.). Větší počty LP byly v těchto případech uloženy v tvrdších a tlustších kartonových obalech vždy společně, často byly tyto několikadeskové komplety doplněny o doprovodnou dokumentaci ve formě textové brožury přiložené k deskám. Do běžných papírových obalů se samozřejmě vkládaly samostatné LP desky, někdy také i dva kusy tematicky spojených LP, kterým se slangově říkalo dvojelpo.