Dolnolužická srbština
zanikající západoslovanský jazyk / From Wikipedia, the free encyclopedia
Dolnolužická srbština nebo též dolnolužičtina je z obou vymírajících lužických jazyků hůře zachovalá co do znalosti mezi dvojjazyčným obyvatelstvem a co do kulturního zázemí. Oblast jejího rozšíření, Dolní Lužice, leží severněji a dále od českých hranic.
Dolnolužická srbština (dolnoserbska rěc) | |
---|---|
Rozšíření | Dolní Lužice, Braniborsko (Německo) |
Počet mluvčích | 7000 |
Klasifikace |
|
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | Dolnoserbska rěcna komisija |
Úřední jazyk | uznávána jako jazyk
menšiny v Braniborsku (Německo) |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | dsb (B) dsb (T) |
ISO 639-3 | dsb |
Ethnologue | DSB |
Wikipedie | |
http://dsb.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lužickosrbské jazyky patří do západní větve slovanské jazykové skupiny a hovoří se jimi ve východním Německu. Jsou také známy pod vágním pojmem vendština, který ovšem někdy také označuje jazyk polabských Slovanů, polabštinu. Ve standardu ISO 639-2 dříve sdílely jediný třípísmenný kód wen, jde však o dva spisovné, byť vzájemně srozumitelné jazyky, postavené na dvou různých nářečích. V roce 2005 byl oběma jazykům přidělen samostatný kód dsb pro dolní lužickou srbštinu a hsb pro horní lužickou srbštinu.