Dopravní značení v Česku
From Wikipedia, the free encyclopedia
Dopravní značení v Česku začalo být systematicky zaváděno již od třetí čtvrtiny 19. století, výstražné značení kolem roku 1910 a v období první a druhé Československé republiky. První výstražné dopravní značky byly v Československu kodifikovány od 1. listopadu 1935, odpovídaly však značkám, které na základě veřejnoprávní smlouvy umisťoval Autoklub RČS už od roku 1928. V květnu 1938 byly zavedeny dopravní značky a signály pokrývající již celou škálu významů. Od 1. listopadu 1939 bylo barevné provedení výstražných dopravních značek v Protektorátu Čechy a Morava změněno do nynější podoby. Při dalších změnách (např. 1961, 1967, 1976, 1990) postupně přibývaly nové druhy značek a u některých se měnilo jejich provedení. Nynější číslování dopravních značek platí od ledna 2001, ovšem od té doby přibylo několik nových druhů značek a zařízení.
Dopravní značení v České republice je v současné době na základě zákona č. 361/2000 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, stanoveno vyhláškou ministerstva vnitra č. 30/2001 Sb. a vyhláškami, které ji novelizují (později přešla problematika do gesce ministerstva dopravy). O umístění dopravního značení rozhoduje stanoveným postupem příslušný správní orgán, v případě účelových komunikací vlastník komunikace, v rámci stanovení místní nebo přechodné úpravy provozu. Zákon stanoví, že dopravní značky a dopravní zařízení musí odpovídat stanovené podobě i technickým požadavkům, které stanoví technické předpisy.
Podoba a provedení dopravního značení v České republice vychází z evropských úmluv, které však ponechávají signatářským státům jistou míru volnosti. Výstražné značky označující nebezpečí (skupina A) jsou v Česku tvaru trojúhelníku položeného na straně, s červeným okrajem a bílým pozadím. Zákazové značky (skupina B) jsou kruhové s červeným okrajem, zpravidla s bílým pozadím a černými symboly, přičemž značky rušící platnost zákazu mají šedé symboly a černé příčné pruhy, bez červeného okraje. Značky zakazující zastavení a stání mají pozadí modré a jejich platnost je rušena dodatkovou tabulkou. Příkazové značky (skupina C) jsou typicky kruhové s bílými symboly na modrém podkladě, značky rušící jejich platnost jsou šedobílé a mají červený pruh napříč. Informativní značky (původně skupina D, nověji skupina I) jsou zpravidla obdélné, barvy nejčastěji modré nebo bílé (směrové značky týkající se dálnice mají pozadí zelené, značky týkající se objížděk a jiných mimořádností bývají oranžové). Značky upravující přednost (skupina P) jsou přeřazeny z jiných skupin, nemají jednotící grafický prvek. Dodatkové tabulky (skupina E) bývají bílé obdélné s černými symboly. Vodorovné dopravní značení (skupina V) umisťované přímo na vozovku je převážně bílé, někdy žluté, zvýrazňující plochy jsou červené. Dočasné vodorovné značení bývá žluté nebo oranžové. Dopravní zařízení (skupina Z) jsou nejčastěji červenobíle (příp. oranžovobíle) nebo žlutočerně pruhovaná.
Technická norma ČSN EN 12899 (třídicí znak 01 8020) stanoví některé technické požadavky a zároveň závazně odkazuje na tzv. technické podmínky a vzorové listy schvalované bez přímé zákonné úpravy ministerstvem dopravy – ty stanoví typizované rozměry dopravních značek a stanoví, za jakých podmínek musí být značky reflexní nebo s vlastním osvětlením.