Drážďany
hlavní město Svobodného státu Sasko v Německu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Drážďany (německy Dresden, hornolužickosrbsky Drježdźany, původně Drežďany od praslovanského slova drezga: „les, houština“) jsou zemské hlavní město (Landeshauptstadt) Svobodného státu Sasko. Město, v němž žije přibližně 563 tisíc[1] obyvatel, disponuje postavením městského okresu (Kreisfreie Stadt). Drážďany jsou druhým největším městem Saska po Lipsku a sídlí zde státní vláda, zemský sněm a další úřady. Kromě toho jsou zde soustředěny četné saské vzdělávací a kulturní instituce, mezi nimi Technická univerzita v Drážďanech, Vysoká škola techniky a ekonomie, Vysoká škola výtvarných umění a Vysoká hudební škola Carla Marii von Webera. Město na Labi je dopravním uzlem a hospodářským centrem stejnojmenné metropolitní oblasti, v níž žije na 750 000 obyvatel. Jedná se o jeden z ekonomicky nejdynamičtějších regionů Německa, v němž hrají klíčovou roli inovace a moderní technologie jako např. informační technologie a nanoelektronika. Značnou přidanou hodnotu mají v oblasti Drážďan rovněž obory jako farmacie, kosmetika, strojírenství, stavebnictví, potravinářství, optický průmysl, služby, obchod a cestovní ruch.
Drážďany Dresden | |
---|---|
Ve směru hodinových ručiček: Drážďanské panorama s řekou Labe, Semperova opera, katedrála Nejsvětější Trojice, Vysoká škola výtvarných umění s kopulí zvanou „lis na citrony“ a sochou Fámy, Drážďany za soumraku, Rezidenční zámek, zrekonstruované domy na Neumarktu se sochou Fridricha Augusta II. Saského, kostel Frauenkirche za soumraku | |
Poloha | |
Souřadnice | 51°3′ s. š., 13°44′24″ v. d. |
Nadmořská výška | 112 m n. m. |
Časové pásmo | UTC +1 |
Stát | Německo Německo |
Spolková země | Sasko |
Administrativní dělení | 10 městských částí, 9 místních částí |
Drážďany | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 328,5 km² |
Počet obyvatel | 563 311 (2022)[1] |
Hustota zalidnění | 1 714,9 obyv./km² |
Etnické složení | Němci 96,4 %[2] |
Náboženské složení | protestantství 15,3 % římskokatolická církev 4,3 %[2] |
Správa | |
Status | zemské hlavní město |
Primátor | Dirk Hilbert (FDP) |
Vznik | 1206 |
Oficiální web | www |
Adresa obecního úřadu | Dr.-Külz-Ring 19 01067 Dresden |
Telefonní předvolba | 0351, 035201 (Langebrück) |
PSČ | 01067–01328, 01465 |
Označení vozidel | DD |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Již v době kamenné existovala na březích Labe první sídliště. První písemná zmínka o Drážďanech se dochovala v jedné listině z roku 1206. Na konci 15. století učinil panovnický rod Wettinů město sídlem své vlády, a tím i rezidenčním městem saských kurfiřtů a králů. V roce 1685 byly někdejší Staré Drážďany na severním břehu Labe zničeny velkým požárem. Následně zde bylo vystavěno „nové královské město“ (dnešní Vnitřní Neustadt) s velkolepými budovami v barokním slohu, čímž získala tato část města svou dnešní podobu. V roce 1694 započala vláda kurfiřta a polského krále Fridricha Augusta I. – známého také jako „August II. Silný“ (1670–1733). Pod jeho patronací se Drážďany rozvinuly v umělecké a kulturní centrum. Když za sedmileté války město napadli Prusové, ztratilo Sasko svoje mocenské postavení. V roce 1918 přestala existovat dosavadní monarchie a Drážďany jsou od té doby (s výjimkou let 1933–1945 a 1952–1990) hlavním městem Svobodného státu Sasko.
Mezinárodně známé jsou Drážďany četnými stavebními památkami, jako je barokní Zwinger, význačnými muzei, jako je Galerie starých mistrů, a slavnými hudebními tělesy, např. Sächsische Staatskapelle Dresden nebo chlapecký sbor Dresdner Kreuzchor. Drážďanské Staré město, zničené bombardováním, bylo z části rekonstruováno a poskytuje tak svědectví o různých architektonických epochách. Vedle Zwingeru je to např. Frauenkirche na náměstí Neumarkt, Semperova opera, Katedrála Nejsvětější Trojice (Hofkirche) a Rezidenční zámek, sídlo saských kurfiřtů a králů. Drážďanský Striezelmarkt, založený v roce 1434, je jedním z nejstarších a nejznámějších vánočních trhů v Německu. Drážďany, nazývané také „Florencie na Labi“, což původně souviselo především s uměleckými sbírkami, se vyznačují jak barokní a středomořsky stylizovanou architekturou, tak i malebnou a klimaticky příznivou polohou v údolí Labe.[3]