![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/25/Portrait_Johann_Nikolaus_von_Hontheim.tif/lossy-page1-640px-Portrait_Johann_Nikolaus_von_Hontheim.tif.jpg&w=640&q=50)
Febronianismus
osvícenstvím inspirovaný reformní proud v katolické církvi / From Wikipedia, the free encyclopedia
Febronianismus byl osvícenstvím inspirovaný reformní proud v katolické církvi, který získal v 18. až 19. století silnou pozici v Německu a na území Habsburské monarchie. Papež byl podle něj podřízen koncilu a neměl prakticky žádnou moc nad ostatními biskupy, jejichž úřad a jeho vykonávání má pocházet přímo od Boha, nezávisle na Svatém stolci. Jednotlivé národní církve jsou podle febroniánského konceptu autonomní až nezávislé.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/25/Portrait_Johann_Nikolaus_von_Hontheim.tif/lossy-page1-640px-Portrait_Johann_Nikolaus_von_Hontheim.tif.jpg)
Základním ideologickým dílem febrnianismu je spis De statu ecclesiae et legitima potestate Romani Pontificis, který v roce 1763 vydal pod pseudonymem Justinus Febronius (odtud jméno) Johann Nikolaus von Hontheim, pomocný biskup trevírské arcidiecéze.
Papež Klement XIII. v roce 1764 nauku odsoudil a zakázal Febroniovo dílo šířit, nicméně řada biskupů ho neuposlechla. Febronianismus ale i přesto postupně ztrácel v Německu své pozice, v 19. století už měl skutečně významné postavení pouze na území Habsburské monarchie, kde měli císaři právo vybírat biskupy a upřednostňovali právě febronianistické kandidáty. Definitivní konec febronianismu jakožto byť i jen lokálně významného proudu v katolické církvi znamenal první vatikánský koncil, který vyhlásil dogma o papežské neomylnosti (1870).