Fermiho–Diracovo rozdělení
From Wikipedia, the free encyclopedia
Fermiovo–Diracovo rozdělení popisuje ve statistické fyzice systémy složené z fermionů, tedy částic s antisymetrickou vlnovou funkcí a poločíselným spinem. Pro tento typ částic platí Pauliho vylučovací princip, což se projevuje omezením rozdělovací funkce u nízkých energií (v jednom stavu může být nejvýše jeden fermion).
Rozdělení zavedli Enrico Fermi a Paul Dirac roku 1926.