Filozofie

Filozofie (ve stylově příznakové podobě také filosofie,[1] původem z řeckého φιλοσοφία, filosofía, „láska k moudrosti“) je systematické, racionální a kritické studium obecných a základních otázek, jako jsou otázky existence, rozumu, poznání, hodnot, mysli a jazyka.[2][3][4] Tyto otázky jsou často předkládány jako problémy, které je třeba studovat nebo řešit.[5][6] Některé prameny tvrdí, že termín pochází od Pythagora (asi 570 – asi 495 př. n. l.);[7] jiné tuto verzi zpochybňují[8][9] a tvrdí, že pythagorejci se pouze přihlásili k užívání již existujícího termínu.[10] Mezi filozofické metody patří kladení otázek, kritická diskuse, racionální argumentace a systematická prezentace.[11][pozn. 1]

Historicky filozofie zahrnovala všechny soubory vědomostí a její praktik byl označován jako filozof. Od dob starořeckého filozofa Aristotela až do 19. století zahrnovala „přírodní filozofie“ astronomii, medicínu a fyziku.[12] Například Newtonovy Matematické principy přírodní filozofie z roku 1687 byly později klasifikovány jako kniha o fyzice. V 19. století vedl růst moderních výzkumných univerzit k profesionalizaci a specializaci akademické filozofie a dalších oborů,[13][14] od té doby se různé oblasti zkoumání, které byly tradičně součástí filozofie, staly samostatnými akademickými disciplínami, a to konkrétně společenskými vědami, jako je psychologie, sociologie, lingvistika a ekonomie.

Dnes mezi hlavní podobory akademické filozofie patří metafyzika, která se zabývá základní povahou existence a reality, epistemologie, která studuje povahu poznání a víry, etika, která se zabývá morálními hodnotami, a logika, která studuje pravidla odvozování, jež umožňují vyvozovat závěry z pravdivých premis.[15][16] Mezi další významné podobory patří filozofie náboženství, filozofie vědy, politická filozofie, estetika, filozofie jazyka filozofie mysli a filozofie jistoty.