Francisco Martínez de la Rosa
From Wikipedia, the free encyclopedia
From Wikipedia, the free encyclopedia
Francisco Martínez de la Rosa (10. března 1787, Granada – 7. února 1862, Madrid) byl španělský básník, dramatik, politik a diplomat, představitel první generace španělských romantiků, v jehož literárním díle se projevil přechod od klasicismu ke skutečnému romantismu.[1][2]
| Francisco Martínez de la Rosa | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Francisco de Paula Martínez de la Rosa Berdejo Gómez y Arroyo |
| Narození | 10. března 1787 Granada |
| Úmrtí | 7. února 1862 (ve věku 74 let) Madrid |
| Povolání | básník, dramatik, politik a diplomat |
| Národnost | španělská |
| Období | romantismus |
| Politická příslušnost | Umírněná strana |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházel z Granady, vystudoval na tamější univerzitě, kde se také stal profesorem morální filosofie (etiky). Za protinapoleonského odboje byl poslancem cádizsých generálních kortesů (španělský exilový parlament a vláda, která roku 1812 přijala ústavu) a působil v diplomatické misi v Londýně. Po návratu krále Ferdinanda VII. na španělský trůn byl pro své liberální názory pronásledován a dokonce vězněn v pevnosti v Melille. Svobodu získal až roku 1820, kdy byl Ferdinand VII. donucen uznat španělskou ústavu, roku 1821 se stal předsedou Kongresu poslanců a roku 1822 dokonce krátce vedl jako první státní tajemník vládu.[3]
.jpg)
Po armádní vzpouře, která obnovila ve Španělsku absolutismus, abdikoval a roky 1823-1834 pak strávil v exilu v Paříži. Zde se stal na základě myšlenek doktrinálního liberalismu Françoise Guizota eklektikem a snažil se smířit konzervativní a revoluční ideje a v literatuře klasicismus s romantismem. Tyto jeho centrické postoje vedly k tomu, že v období 1834-1835 vykonával funkci ministra zahraničí a premiéra (předsedy rady ministrů).[4]
V dalších letech byl několikrát opět ministrem zahraničí, předsedou Kongresu poslanců a velvyslancem v Paříži a Římě. Od roku 1839 do roku 1862 byl předsedou Španělské královské akademie (Real Academia Española) a členem dalších (Real Academia de la Historia, Real Academia de Bellas Artes de San Fernando a Real Academia de Jurisprudencia y Legislación).[3][4][5]
Jako spisovatel je představitelem první generace španělských romantiků. Jeho lyrické verše připomínají Meléndeze Valdése a Quintanu. Významnější jsou jeho díla dramatická a jeho dramatické teorie. Je také autorem esejů, politických děl, která analyzují španělskou minulost i přítomnost z hlediska jeho filosofie dějin, a velmi průměrného historického románu.[5]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
