Gnosticismus

Gnosticismus (z řeckého gnósis, γνώσις poznání) je nábožensko-filozofický směr pozdní antiky, jenž vznikl v I. století.[1] Rozkvět gnosticismu spadá do poloviny 2. století.[2] Gnosticismus je nejen učením o víře v existenci Boha, ale i o způsobu, kterým se dosahuje bezprostředního poznání („gnosis“) Boha, neboli osobního obcování věřícího s Bohem.[3] Velmi charakteristické je samo pojmenování tohoto směru, vycházející z řeckého slova gnósis, tj. poznání.[2] Gnostiky byli nazýváni ti, kteří se nechtěli spokojit prostou vírou a snažili se svou víru poznat, pochopit a prohloubit.[4] Za začátku gnostikové usilovali o to, aby poskytli tehdy formující křesťanské věrouce filozoficko-teologický základ.[5] Charakteristické je pro nich odmítání hmotného světa, přesvědčení o spásné roli poznání a víra v božskou jiskru v člověku. Tento článek nepojednává o novognosticismu či jiných proudech západního esoterismu.