Dentacita
From Wikipedia, the free encyclopedia
Dentacita (neboli vaznost) je vlastnost ligandů vyjadřující počet koordinačně-kovalentních vazeb, kterými se vážou na centrální atom. Platí, že se ligand k témuž centrálnímu atomu váže různými atomy nesoucími volné elektronové páry. Z toho vyplývá, že například oxidový ion (O2−) se nemůže vázat dvěma vazbami k témuž centrálnímu atomu, přestože nese čtyři volné elektronové páry. Slovo dentacita je odvozeno ze slova dentis, latinsky zub. Na ligand bylo pohlíženo jako by se zakusoval do kovu v jednom či více bodech vazby. Pro označení denticity se používá řecké písmeno κ s pravým horním indexem vyjadřující počet vycházejících vazeb. Jednoduché anorganické ligandy jsou bez výjimky monodentální. Mezi dvou a vícevazné ligandy patří většinou složitější organické molekuly, např. ethylendiamin (en). Tyto poskytují s kovy komplexní sloučeniny nazývané cheláty.