Haüyn
From Wikipedia, the free encyclopedia
Haüyn je minerál ze skupiny tektosilikátů, respektive člen sodalitové skupiny. Prvně byl pojmenován jako latialit v roce 1803 Carlem Giuseppem Gismondim, podle lokality nálezu, avšak bez dokumentace. Roku 1807 jej tedy Tønnes Christian Bruun de Neergaard pojmenoval na počest René Just Haüyho, který je považován za otce krystalografie. Jméno ovšem nebylo ani poté pevně ustanoveno a tak se roku 1831 Louis Albert Necker de Saussiere rozhodl na počest Jönse Jakoba Berzeliuse pojmenovat tento minerál jako berzelinit. Finální verdikt nad tímto minerálem se snesl až v roce 1868, kdy James Dwight Dana oficiálně ustanovil název hauynit, v češtině je znám jako haüyn.
Stručná fakta Obecné, Kategorie ...
Haüyn | |
---|---|
Celistvý agregát z Německé lokality Mayen | |
Obecné | |
Kategorie | Minerál |
Chemický vzorec | Na3Ca(Si3Al3)O12(SO4) |
Identifikace | |
Barva | sytě modrá, zřídka žlutá, bílá, šedá, zelená a někdy i červená |
Vzhled krystalu | celistvý, krystaly jsou ve tvaru rombického dodekaedru nebo oktaedru a dvojčatí podle (111) |
Soustava | kubická |
Tvrdost | 5,5 - 6 |
Lesk | skelný |
Štěpnost | výborná podle {110} |
Index lomu | n=1,494 - 1,509 |
Vryp | namodrale bílý |
Hustota | 2,4 – 2,5 g ⋅ cm−3 |
Rozpustnost | v kyselinách tvoří gel |
Ostatní | lom nezřetelný až nerovný, může fluoreskovat oranžovo-fialově pod krátkovlnným UV |
Zavřít