česká spisovatelka a vlastenka polského původu From Wikipedia, the free encyclopedia
Honorata Zapová, rozená z Wiśniowských (5. dubna[p 1] 1825 Sňatyn – 4. ledna 1856 Praha[1]) byla polská šlechtična, spisovatelka a překladatelka. Provdala se za českého historika, pedagoga a spisovatele Karla Vladislava Zapa.
Honorata Zapová | |
---|---|
Narození | 6. dubna 1825 nebo 5. dubna 1825 Sňatyn |
Úmrtí | 4. ledna 1856 (ve věku 30 let) Praha Rakouské císařství |
Příčina úmrtí | tuberkulóza |
Místo pohřbení | Praha |
Pseudonym | Věnceslava |
Povolání | spisovatelka a překladatelka |
Manžel(ka) | Karel Vladislav Zap |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodila se ve zchudlé haličské šlechtické rodině Wiśniowských (Wiśniewski). Dostalo se jí širokého soukromého vzdělání. Když jí bylo třináct let, seznámila se s Karlem Vladislavem Zapem, který byl o třináct let starší a přišel tehdy do Haliče jako rakousko-uherský úředník kamerální správy. Dne 22. srpna 1841 si jej v Korniči nad Prutem vzala za manžela a odcestovala s ním nejprve do Lvova.[2] V roce 1842 u Zapů ve Lvově přebýval při své cestě do Ruska Karel Havlíček Borovský a stal se jejich přítelem.[3]
Intenzivně se učila česky a v roce 1843 napsala svůj první literární příspěvek Obrazy z mé otčiny, který vyšel v časopisu Kwěty v lednu 1844.[4]
Na jaře 1845 byl manžel přeložen do Prahy. Rodina bydlela na dnešním Masarykově nábřeží, naproti Slovanskému ostrovu (Žofínu). Zde se Honorata setkala s pro ni novým pražským měšťanským prostředím. Svým přístupem a otevřeností si nadělala mezi pražskými dámami nepřátele. Zajímavým dokladem těchto problémů je korespondence mezi Karlem Vladislavem Zapem a Ludvíkem z Rittersbegu:
Našla zde ale i několik přítelkyň, které jí pomáhaly potíže překonat (Františka Bohunka Pichlová, Božena Julie Šafaříková, Růžena Karafiátová a Anna Vlastimila Růžičková, její blízkou přítelkyní a rádkyní byla Anna Hlavsová, která ji naučila českým měšťanským způsobem vést domácnost).
Revoluční období roku 1848 zastihlo Honoratu Zapovou s dětmi v pražském bytě bez manžela; ten byl v té době v Kopidlně jako zemský komisař pro volby do zemského sněmu. Sama se zúčastnila schůze českých žen za propuštění zajatců při svatodušních bouřích.[6] Zážitky z června 1848 popsala dramaticky v dopisu manželovi.[7] (Její nejmladší syn Bohumil byl v té době pětiměsíční, Honorata krátce po vypuknutí revoluce Prahu opustila.)
V roce 1850 navštívila rodné Polsko, o jejím pobytu se též zachovala korespondence s manželem.
Manželství nebylo šťastné, jak lze vyčíst z dopisů a deníku, které se zachovaly. Rodina žila v nedostatku. Manžel přenechal Horonatě veškeré starosti o chod domácnosti. Podporoval sice její vzdělávání, ale nelibě nesl její společenskou angažovanost. Navíc část české měšťanské vlastenecké společnosti se na ni dívala s nedůvěrou a nepochopením.
Horonata porodila za čtrnáct let manželství sedm dětí (čtyři z nich zemřely v útlém věku).[8] První se narodila dcera Bronislava (8. června 1842 - 25. ledna 1843).[9] Policejní přihláška uvádí jména dalších čtyř z těchto dětí takto: Ludmilla (1843-??), Zdislava (1846-??), Bohumil (Gottlieb, 1848-??), který se stal ředitelem cukrovaru v Klobukách u Žatce[10], Olga (1850-??)[11]
Zemřela ve třiceti letech v Praze, na tuberkulózu.[1][8] Je pohřbena na starém Proseckém hřbitově u kostela svatého Václava v Praze. Na jejím náhrobku je následující text:
Honorata z Wiśniowských Zapová
narozena 5. dubna 1825 v Sniatyně v Haliči
umřela 4. ledna 1856 v Praze
„ | Duch nie zginie przez skonanie, A dla ziemi u mogily, Kilka piórek pozostanie, Co k niebu mie, roznosily. |
“ |
— Józef Bohdan Zaleski |
Svou hlavní úlohu viděla v emancipovaném vzdělávání dívek.
Spolu s Johanou Fričovou (1809–1849, manželka dr. Josefa Friče) a Františkou (Svatavou) Amerlingovou (1812–1887, manželka Karla Slavoje Amerlinga) byla iniciátorkou založení Spolku Slovanek (původní název Sestry Slovanské, což byl první ženský spolek v Čechách vzniklý v roce 1848.[12] Jeho trvání však nebylo dlouhé, již v září 1850 psal Karel Zap manželce, že spolek byl přejmenován na Výbor dam pro ženské vychování.[13]
S návrhem založení vlastního výchovného a vzdělávacího ústavu pro české dívky oslovil Josef Wenzig nejprve Boženu Němcovou. Když ta odmítla, inspiroval Honoratu Zapovou.[14] Podařilo se jí získat i potřebné prostředky a ústav byl na podzim roku 1855 otevřen. Provoz penzionátu ale již v prosinci téhož roku, krátce před svou smrtí, ukončila.[6][15].
Přispívala do časopisů Lumír, Česká včela, Květy a Koleda.[16]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.