Josif Vissarionovič Stalin
sovětský politik, revolucionář a diktátor / From Wikipedia, the free encyclopedia
Josif Vissarionovič Džugašvili (gruzínsky იოსებ ბესარიონის ძე ჯუღაშვილი [Ioseb Besarionis dze Džugašvili], rusky: Иосиф Виссарионович Джугашвили, 18. prosince 1878 Gori, Ruské impérium – 5. března 1953 Moskva, Sovětský svaz), známý jako Stalin (Сталин[p. 1]), byl ruský revolucionář, politik a politický teoretik gruzínského původu. V letech 1922–1952 byl generálním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu a od konce dvacátých let fakticky diktátorem své země. Jeho teoretický a praktický přístup k politice se označuje jako stalinismus.
Josif Vissarionovič Džugašvili (Stalin) | |
---|---|
Stalin v roce 1945 | |
1. generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu | |
Ve funkci: 3. dubna 1922 – 16. října 1952 | |
Předchůdce | funkce vytvořena |
Nástupce | Nikita Sergejevič Chruščov |
4. premiér Sovětského svazu | |
Ve funkci: 6. května 1941 – 5. března 1953 | |
Předchůdce | Vjačeslav Michajlovič Molotov |
Nástupce | Georgij Maximilianovič Malenkov |
Lidový komisař obrany Sovětského svazu | |
Ve funkci: 19. července 1941 – 3. března 1947 | |
Předchůdce | Semjon Konstantinovič Timošenko |
Nástupce | Nikolaj Alexandrovič Bulganin |
Předseda Státního výboru obrany | |
Ve funkci: 30. června 1941 – 4. září 1945 | |
Lidový komisař pro národnosti | |
Ve funkci: 1917 – 1923 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Komunistická strana Sovětského svazu |
Rodné jméno | იოსებ ბესარიონის ძე ჯუღაშვილი |
Narození | 18. prosince 1878 Gori, Ruské impérium (dnes Gruzie) |
Úmrtí | 5. března 1953 (ve věku 74 let) Moskva, Sovětský svaz |
Příčina úmrtí | krvácení do mozku |
Místo pohřbení | Leninovo mauzoleum (1953–1961) Hřbitov u Kremelské zdi (od 1961) |
Národnost | Gruzínec |
Choť | Jekatěrina Svanidzeová, Naděžda Allilujeva |
Partner(ka) | Lidija Platonovna Perepryginová |
Rodiče | Vissarion Džugašvili a Ketevan Geladzeová |
Děti | Jakov Iosifovič Džugašvili Konstantin Stěpanovič Kuzakov nepojmenovaný Jugašvili Alexandr Jakovlevič Davydov Vasilij Iosifovič Stalin Arťom Fjodorovič Sergejev Světlana Allilujevová |
Příbuzní | Iosep Davrišašvili, Micheil Jugašvili a Giorgi Jugašvili (sourozenci) Elena Yakovlevna Dzhugashvili, Jevgenij Džugašvili a Galina Džugašvili (vnoučata) |
Sídlo | Narym, Turuchansk, Solvyčegodsk, Novaja Uda, Petrohrad, Baku a Moskva |
Alma mater | Gorijské teologické učiliště (1888–1894) Tbiliský teologický seminář (1894–1899) |
Profese | politik, revolucionář, publicista, státník a jazykovědec |
Náboženství | ateismus |
Ocenění | Řád rudého praporu (1919) Řád rudé hvězdy (1922) Řád rudého praporu (1930) Osobnost roku časopisu Time (1939) Leninův řád (1939) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Joseph Vissarionovich Stalin |
¹do roku 1946 předseda rady lidových komisařů, poté předseda rady ministrů SSSR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stalinova politika si vyžádala podle současného odhadu historiků mezi 3 až 8,7 miliony obětí.[2][3] Jde především o oběti hladomoru v zemědělských oblastech jižního SSSR během násilné kolektivizace zemědělství a tzv. Velké čistky ve 30. letech 20. století.[4][5] Období Stalinovy vlády je charakterizováno také pokračující industrializací, stavbou železnic a hydroelektráren, značnými investicemi do vědy, techniky a průmyslu, jež Sovětskému svazu umožnily vstup mezi jaderné velmoci (1949, druhý stát po USA), růstem ekonomiky a gramotnosti a zlepšením úrovně lékařství. Stalin měl podíl na vzniku a rozšíření druhé světové války, a to zejména paktem s Hitlerovým Německem proti Polsku a vyvoláním zimní války s Finskem. Měl však i zásluhu na vítězství Spojenců nad Německem a Japonskem. V důsledku úspěchů ve válce a Stalinovy poválečné politiky dosáhl Sovětský svaz územních zisků, mimo jiné odstoupením Podkarpatské Rusi Československem, a celkového rozšíření své sféry vlivu. Na konci Stalinovy vlády a krátce po jeho smrti se SSSR ocitl na vrcholu své moci a prestiže.