český politik, filozof, profesor, překladatel, teolog a vědecký spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Jan Blahoslav Kozák nebo též jen Jan Kozák (4. srpna 1888 Čáslav[1] – 9. ledna 1974 Praha), byl český profesor dějin filosofie, protestantský teolog, evangelický duchovní a politik. Publikoval v oboru filosofie, etiky a náboženství, překládal z angličtiny, francouzštiny a italštiny. Zároveň byl koncem 30. let 20. století poslancem Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Jeho starším bratrem byl architekt Bohumír Kozák.
prof. PhDr. Jan Blahoslav Kozák | |
---|---|
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1935 – 1939 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | nár. soc. NSP |
Narození | 4. srpna 1888 Čáslav Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 9. ledna 1974 (ve věku 85 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
Rodiče | František Kozák |
Příbuzní | Bohumír Kozák – bratr Ladislav Kozák – bratr Pavel Kozák – vnuk |
Alma mater | Gymnázium a SOŠ pedagogická Evangelická teologická fakulta Univerzity ve Vídni Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Profese | politik, teolog, pedagog, překladatel, vikář, publicista, filozof, spisovatel a vysokoškolský učitel |
Náboženství | Evangelická církev v Rakousku (1781–1918) (1888–1918) Českobratrská církev evangelická (1918–1974) |
Commons | Jan Blahoslav Kozák |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Blahoslav Kozák byl syn faráře evangelického reformního sboru v Čáslavi Františka Kozáka a jeho manželky Zdeňky, rozené Císařové.[1] Roku 1906 maturoval na gymnáziu v Čáslavi, poté studoval teologii a filosofii na univerzitách v Bonnu, Edinburghu, Vídni a Halle. V roce 1915 získal na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy doktorát filosofie obhájením disertační práce Sóma pneumatikon – helenistické prvky v paulinismu.
Na to v letech 1910–1914 působil jako profesor na evangelickém učitelském ústavu v Čáslavi a pak jako evangelický vikář (1914–1918, od 1. ledna 1919 mimo církevní službu), poté byl až do roku 1920 profesorem němčiny a angličtiny na obchodní akademii v Kolíně.[2] V letech 1920–1926 byl profesorem na Československé obchodní akademii v Praze. Současně se roku 1921 na Univerzitě Karlově habilitoval, získal docenturu pro obory logika, metodologie a noetika (habilitační spis Zákon ekonomisace životních funkcí a jeho důsledky pro teorii logickou), v roce 1926 si habilitaci rozšířil na dějiny filosofie a v 1927 byl jmenován mimořádným, v roce 1933 řádným profesorem na filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde (s výjimkou válečných let 1939–1945) přednášel do roku 1958. V roce 1937 (17. dubna) byl také zvolen mimořádným členem České akademie věd a umění.[3]
Angažoval se i politicky. Ve 20. letech 20. století měl blízko k okruhu intelektuálů okolo Inocence Arnošta Bláhy, který se pokusil neúspěšně obnovit Pokrokovou stranu z počátku 20. století. V roce 1930 působil v programové komisi národních socialistů.[4] V parlamentních volbách v roce 1935 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939,[5] přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do poslaneckého klubu nově ustavené Národní strany práce.[6]
Druhou světovou válku přežil v emigraci ve Spojených státech amerických. Po válce se navrátil z emigrace a stal se děkanem filosofické fakulty. Roku 1946 se stal předsedou přípravného výboru organizace Kulturní jednota, která měla slučovat československé umělce a intelektuály. Po uvěznění jeho syna komunisty (již před 25. 2. 1948) mu byla v první poúnorové schůzi v roce 1948 vnucena nevděčná úloha přečíst návrh akčního výboru na vyloučení studentů, kteří chtěli na Pražském hradě 25. února 1948 manifestovat proti komunistickému puči.[7][8]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.