Jan Zeyer
český architekt a stavitel / From Wikipedia, the free encyclopedia
Jan Zeyer (21. března 1847 Praha[1] – 6. května 1903 Praha[2]) byl český architekt a stavitel tvořící ve stylu novorenesance. Náleží ke generaci Národního divadla. V letech 1873–1880 spolupracoval na stavbách s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícím na tradici české renesance 16. století.[3] Jeho bratr byl básník Julius Zeyer, jeho syn byl malíř Jan Angelo Zeyer[4][5] a jeho švagrem byl mecenáš umění z Roudnice nad Labem August Švagrovský.[6] Zeyer působil též v oboru památkové péče, například jako člen Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy.[4][7]
Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Jan Zeyer | |
---|---|
Narození | 21. března 1847 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 6. května 1903 (ve věku 56 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Národnost | česká |
Vzdělání | Polytechnický ústav Království českého (České vysoké učení technické v Praze) |
Povolání | architekt, stavitel |
Manžel(ka) | Františka Švagrovská |
Děti | Jan Angelo Zeyer Alexander Zeyer |
Příbuzní | Julius Zeyer bratr August Švagrovský švagr |
Hnutí | neorenesance |
Významná díla | Dům čp. 1035/I. v ulici Karolíny Světlé, Dům Bohuslava Schnircha |
Mecenáš | August Švagrovský |
Ovlivněný | Andrea Palladio, Josef Zítek, Josef Niklas, Antonín Wiehl, česká renesance 16. století |
Vliv na | Osvald Polívka, Antonín Balšánek, Jan Koula, Jiří Stibral, Rudolf Kříženecký |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít