Kanonické právo
předpisy křesťanských církví / From Wikipedia, the free encyclopedia
Kanonické právo je náboženské právo katolických, pravoslavných a anglikánských církví, které jsou jeho tvůrkyněmi. Zásadním předpokladem tohoto práva je, že nesmí nijak narušovat božské právo, které je častěji a přesněji označováno latinsky jako ius divinum. Srozumitelněji lze říci, že se jedná o soubor pravidel (kánonů) platných v určité křesťanské (katolické, pravoslavné či anglikánské) církvi.
Toto právo má za sebou velmi dlouhou historii, za jejíž počátek lze označit vznik křesťanství. Během této historie došlo k několika církevním rozkolům, změnám principů v nahlížení na toto právo. Změnami procházelo nejen toto právo, ale i celá společnost, a tak se měnil i vztah jednotlivých „státních“ práv k tomuto celku. Neinformovanou veřejností bývá toto právo spojováno s něčím nemoderním a s něčím, co je již překonané, často bývá dáváno do souvislostí s mučením, resp. torturou atp. Tato kritika však bývá založena na neznalosti a často nezohledňuje skutečný vývoj nejen tohoto práva, ale i ostatních právních systémů. Právě z tohoto práva totiž pochází řada myšlenek, které později pronikly do jiných právních systémů (např. vydávání zločinců). Na některých vývojových stupních, respektive na některých pasážích tohoto práva je silně patrné ovlivnění římským právem. Po celou svoji historii se toto právo pohybuje mezi právními a teologickými potřebami. Odborníkovi zabývajícímu se kanonickým právem se říká kanonista.
V době komunistické totality nebylo v Československu možné kanonické právo jakožto obor studovat.[1] V Česku to není možné dosud[1] (dílčí předměty však lze studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze),[2] na Slovensku je tento obor nově (2013) otevřen na Katolické univerzitě v Ružomberku.[3] Univerzita získala akreditaci pro programy bakalář, magistr i Ph.D.[3]