český šlechtic a politik (1859–1913) From Wikipedia, the free encyclopedia
Karel IV. Schwarzenberg (německy Karl IV Friedrich Eduard Emanuel zu Schwarzenberg; 1. července 1859 Čimelice[1] – 4. října 1913 Orlík nad Vltavou[2]), byl český šlechtic, politik a vlastenec.
Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu | |
---|---|
5. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu | |
Ve funkci: 29. března 1904 – 4. října 1913 | |
Předchůdce | Karel III. Schwarzenberg |
Nástupce | Karel V. Schwarzenberg |
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1. června 1904 – 4. října 1913 | |
Panovník | František Josef I. |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1891 – 1895 | |
Panovník | František Josef I. |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1889 – 1913 | |
Panovník | František Josef I. |
Stranická příslušnost | |
Členství | Konz. velkostatek |
Narození | 1. července 1859 Čimelice Rakouské císařství |
Úmrtí | 4. října 1913 (ve věku 54 let) Orlík nad Vltavou Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou |
Titul | kníže |
Choť |
|
Rodiče | Karel III. ze Schwarzenbergu (1824–1904) a Vilemína z Oettingen-Wallersteinu (1833–1910) |
Děti | 1. Karel V. (1886–1914) 2. Arnošt (1892–1979) 3. Josef Adolf (*/† 1894) 4. Marie Vilemína, provd. Trauttmansdorf-Weinsbergová a podruhé Somssichová (1896–1945) 5. Eleonora, provd. Hartigová (1899–1984) 6. Jan (1903–1978) |
Příbuzní | bratr: Bedřich Schwarzenberg (1862–1936) sestra: Anna Maria Gabriela, provd. Thuh-Hohensteinová (1854–1898) sestra: Gabriela Josefína Marie, provd. Silva-Tarouca (1856–1934) sestra: Ida Marie Albertina, provd. Lažanská-Bukowa (1861–1922) sestra: Marie Gabriela Anna, provd. z Trauttmansdorf-Weinsbergu (1869–1931) vnuk: Karel VI. Schwarzenberg (1911–1986) vnuk: František Schwarzenberg (1913–1992) tchán: Bedřich Karel Kinský (1834–1899) švagr: František z Clam-Gallasu (1854–1930) |
Alma mater | Karlo-Ferdin. univ. |
Profese | státní úředník, politik a světoběžník |
Commons | Karel IV. Schwarzenberg |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pocházel z vlivného šlechtického rodu Schwarzenbergů. Jeho otcem byl český politik Karel III. ze Schwarzenbergu, v politice působil i jeho bratr Bedřich Schwarzenberg. V roce 1877 dostudoval Akademické gymnázium v Praze a pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Od roku 1881 pracoval jako koncipient na Českém místodržitelství. Roku 1882 podnikl cestu do Orientu, během které se setkal i s archeologem Heinrichem Schliemannem.[3]
Později opustil státní služby a věnoval se veřejnému životu a politice. V letech 1889–1913 byl poslancem Českého zemského sněmu. Ve volbách do Říšské rady roku 1891 byl zvolen do Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Rezignaci na poslanecký mandát oznámil dopisem 20. října 1895.[4] V roce 1895 se totiž na přání svého otce musel ujmout správy velkostatku ve Vosově.[3]
Patřil do Strany konzervativního velkostatku (sám převzal poslanecký post na zemském sněmu po svém otci[5]), tedy mezi historickou šlechtu, která podporovala české státní právo a české autonomistické aspirace. Zároveň ale jako důsledný konzervativec odmítal všeobecné volební právo.[3] V době vstupu na sněm roku 1889 vyvolal emotivní reakce jeho výrok ohledně husitství. Schwarzenberg totiž označil husity za „komunismus 15. století“ a prohlásil: „Mezi husity bylo na počátku onoho hnutí mnoho charakterů ctihodných, avšak husité bohužel zvrhli se brzy v tlupu lupičů a žhářů.“ Šlo o součást veřejné diskuze ohledně umístění plakety s podobiznou Jana Husa na právě dokončované budově Národního muzea v Praze. Mladočeši byli rezolutně pro, staročeši se snažili oslavu husitství upozadit.[6]
Po vstupu na zemský sněm se ovšem Schwarzenberg připojil k mladočechům, když hlasoval proti projektu takzvaných punktací. Roku 1910 zastupoval konzervativní šlechtu při česko-německé konferenci o národnostním vyrovnání.[3]
Roku 1904 převzal po svém otci dědičné místo v Panské sněmovně (jmenovaná horní komora Říšské rady), v níž potom působil od roku 1911 jako předák pravice.[3]
Přispíval do Časopisu Českého muzea. Měl vojenskou hodnost poručíka v záloze a byl nositelem titulu čestného rytíře Maltézského řádu.[7] Byl osobním známým následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.[3]
Ve Vídni se 20. května 1885 oženil s hraběnkou Marií Kinskou z Vchynic a Tetova (18. 10. 1866 Bad Ischl – 11. 5. 1889 Osov (Wossow), dcerou Bedřicha Karla Kinského (1844–1899) a Sofie z Mensdorff-Pouilly (1845–1909). Z prvního manželství se narodil syn a dědic Karel V. Podruhé se oženil 24. listopadu 1891 ve Vídni s hraběnkou Idou z Hoyos-Sprinzensteinu (31. 8. 1870 Horn –27. 1. 1946 Vídeň), dcerou Arnošta Karla z Hoyos-Sprinzensteinu (1830–1903) a jeho manželky Eleonory Paarové (1835–1913).
Celkem měl šest dětí:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.