„Když sebevíc Tě moří o umění přemýšlení - hlavu svou do dlaní kloně, věz, že nad tuhletu pravdu není: za 1. jsou okřídlení oři, za 5. pivovarští koně.[1]“
Narodil se v rodině lounského obchodníka s moukou Karla Konráda (1855–1931) a matky Marie, rozené Valdové (1864–1949).[2] Studoval na lounské reálce spolu s K. Bieblem, kde v roce 1917 odmaturoval. Prakticky ihned po maturitě musel narukovat. Po první světové válce (1918–1919) se ještě jako dobrovolník zúčastnil obsazování Slovenska československou armádou.[4]
Studoval chemii na technice, poté dějepis a zeměpis na Univerzitě Karlově, žádný z oborů nedokončil.
Od roku 1923 se věnoval výhradně literatuře. V roce 1925 pracoval jako redaktor v Rudém právu, zde se nepohodl a odešel z redakce, vrátil se až v letech 1945–1948.[4] Byl spoluzakladatelem časopisu Trn (1924–1932), který redigoval až do roku 1933.[5]
29. prosince 1939 se oženil s Milenou Polanovou, dcerou plzeňského kritika a básníka Bohumila Polana (vlastním jménem Bohumil Čuřín, 1887–1971).[6][7]
Od roku 1946 se zapojil do činnosti ve filmovém studiu Barrandov, kde působil v různých poradních sborech až do roku 1957, kdy odešel do penze.
Jeho tvorba byla ovlivněna poetismem. Knihy Karla Konráda byly přeloženy do maďarštiny, němčiny, srbochorvatštiny, polštiny.
Časopisy a deníky
Karel Konrád přispíval do řady periodik jako Trn (1924–1932), Tvorba (1927–1947), Plamen (1959–1965) Večerník Rudého práva (1924–1926) a mnoha dalších.[4]
Dinah (Praha, Václav Petr, 1928), hlavním hrdinou je muž, který se dostane do vězení. Zde smí poslouchat gramofon a on se podle hlasu zamiluje do černošské zpěvačky Dinah
Ve směru úhlopříčny (Praha, Emil Hanf, 1930), autorovy vzpomínky na mládí, vystupují zde skuteční lidé, ale jejich příběhy jsou smyšlené. Hrdiny jsou studenti, kteří museli zanechat studia a odejít na vojnu. Kniha je pojmenována podle rozkazu po kterém všichni touží.
Rozchod! (Praha, Sfinx, Bohumil Janda, 1934)
Středozemní zrcadlo (Praha, Zápotočný a spol., 1935)
Postele bez nebes (Praha, František Borový, 1939), autor se obrací do dětství, líčí skupinu dětí (chlapců a jedné dívky, kteří se snaží napodobit život dospělých. Svět dospělých se odráží v jejich hrách.
Epištoly k nesmělým milencům (Ilustroval František Tichý, Praha, Melantrich, 1941)