Katolická mariologie
From Wikipedia, the free encyclopedia
Katolická mariologie je mariologie (systematické studium osoby Marie, Ježíšovy matky, a jejího místa v ekonomii spásy[1][2][3]) v katolické teologii. Podle Neposkvrněného početí, které učí katolická církev, byla počata a narodila se bez hříchu, a proto je Maria vnímána jako osoba s mimořádnou důstojností nad ostatními svatými, které se dostává vyšší úcty než všem andělským duchům a blaženým duším v nebi. Katolická mariologie tak studuje nejen její život, ale také její uctívání v každodenním životě, modlitbě, písních, umění, hudbě a architektuře v moderním i starověkém křesťanství v průběhu věků.[4][5][6][7]
Základem mariologie jsou čtyři mariánská dogmata: Matka Boží, Neposkvrněné početí, věčné panenství a Nanebevzetí. Na základě odkazu na Písmo svaté, teologickou argumentaci a církevní tradici však vznikla řada dalších katolických nauk o Panně Marii. Vývoj mariologie probíhá neustále a od počátků se stále utváří na základě teologických analýz, spisů svatých a papežských výnosů, např. zatímco dvě z dogmat jsou starobylá, další dvě byla definována v 19. a 20. století; papežská učení o Marii se objevují i ve 21. století.[8][9][10]
Souběžně s tradičními názory se od konce 19. století, kdy se mariánská úcta stala v katolické církvi výraznější, objevuje řada dalších pohledů, které jsou výzvou katolické mariologii. Jiné křesťanské názory považují katolickou mariologii za nebiblickou a popírající jedinečnost Krista jako vykupitele a prostředníka[11] a moderní psychologické interpretace považují Marii za ekvivalent mytických bohyň od Diany po Kuan-jin.[12][13][14] Nicméně většina křesťanů včetně latinské církve v čele s papežem, východní pravoslavné církve, starobylé východní církve a východní církve uctívá Marii jako největší světici a nebere v úvahu protestantské námitky proti mariánské úctě.