Kiki Bertensová
nizozemská tenistka / From Wikipedia, the free encyclopedia
Kiki Bertensová (nepřechýleně Bertens, * 10. prosince 1991 Wateringen) je bývalá nizozemská profesionální tenistka. Ve své kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála deset singlových turnajů včetně Cincinnati Masters 2018 a Madrid Open 2019. K nim přidala deset deblových trofejí. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře a jedenáct ve čtyřhře.[1]
Kiki Bertensová | |
---|---|
Kiki Bertensová ve Wimbledonu 2019 | |
Stát | Nizozemsko Nizozemsko |
Datum narození | 10. prosince 1991 (32 let) |
Místo narození | Wateringen, Nizozemsko |
Bydliště | Wateringen, Nizozemsko |
Výška | 182 cm |
Hmotnost | 74 kg |
Profesionál od | 2009 |
Ukončení kariéry | 2021 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 11 653 190 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 443–265 |
Tituly | 10 WTA, 7 ITF |
Nejvyšší umístění | 4. místo (13. května 2019) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 4. kolo (2020) |
French Open | semifinále (2016) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2018) |
US Open | 3. kolo (2018, 2019) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Turnaj mistryň | semifinále (2018) |
Olympijské hry | 1. kolo (2016, 2021) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 184–104 |
Tituly | 10 WTA, 11 ITF |
Nejvyšší umístění | 16. místo (16. dubna 2018) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2015) |
French Open | čtvrtfinále (2016) |
Wimbledon | 3. kolo (2018) |
US Open | 3. kolo (2015) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistryň | finále (2017) |
Olympijské hry | 2. kolo (2020) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Wimbledon | 2. kolo (2016) |
Týmové soutěže | |
Fed Cup | semifinále (2016) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210812a12. srpna 2021 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v květnu 2019 na 4. místě jako první takto vysoko postavená Nizozemka. Ve čtyřhře pak figurovala v dubnu 2018 na 16. místě. Trénovala ji krajanka Elise Tamaëlaová. V letech 2012–2015 tuto roli plnil Christiaan de Jong a poté Raemon Sluiter.[2]
V páru se stabilní švédskou spoluhráčkou Johannou Larssonovou skončily jako poražené finalistky na Turnaji mistryň 2017 v Singapuru.[3]
V červnu 2021 po French Open oznámila, že nejpozději po skončení probíhající sezóny ukončí kariéru pro potíže s Achillovou šlachou a pandemii covidu-19.[4][5] Posledním turnajem se stala tokijská olympiáda, kde nestačila v prvním kole dvouhry na Vondroušovou, a ve druhém kole čtyřhry, do které nastoupila po boku Schuursové, na Rusky Kuděrmetovovou a Vesninovou.
V sezóně 2018 ji Ženská tenisová asociace vyhlásila hráčkou s největším zlepšením.[6]