Kmenová buňka
From Wikipedia, the free encyclopedia
Kmenové buňky jsou nediferencované živočišné buňky, které mají schopnost se dělit (proliferovat) a přeměnit se na jiný buněčný typ (diferencovat). Tato schopnost umožňuje tělu vytvořit nové buňky, a tím opravit poškozené části těla (poškozené orgány tvořené buňkami, které se dělit nemohou). Kmenové buňky se dokáží dělit tím způsobem, že vytvářejí více kmenových buněk; objeveny jsou u mnohobuněčných organismů.
Kmenové buňky | |
---|---|
Embryonální kmenové buňky myší | |
Mikroskopický snímek kolonie kmenových buněk, Hues 9 zvýrazněných DAPI
| |
Latinsky | Cellula praecursoria |
U savců se nacházejí dva typy kmenových buněk:
- embryonální kmenové buňky, které jsou oddělené od vnitřní masy buněk (ICM) v blastocystě
- dospělé kmenové buňky, které se nacházejí v tkáních dospělých organismů.
Kmenové buňky a prekurzorové buňky se v dospělém organismu začleňují do mechanismů opravy těla, doplňují přerušené tkáně. Při vývoji embrya se kmenové buňky mohou diferencovat na různé specializované buňky, ať se jedná o ektoderm, endoderm či mesoderm. Zároveň se mohou integrovat do soustav podílejících se na regeneraci, do krve, buněk pokožky nebo střevní tkáně.
Dospělé kmenové buňky jsou využívány v mnoha lékařských terapiích a metodách léčby (např. při transplantaci kostní dřeně). Výzkum zabývající se kmenovými buňkami těží především z původních poznatků Ernesta A. McCullocha a Jamese E. Tilla z období po roce 1960 (Torontská univerzita). Slibnými metodami budoucí lékařské terapie jsou embryonální buněčná linie (např. na podobném principu jako HeLa), autogenické embryonální kmenové buňky generované přenosem jádra somatických buněk (SCNT, somatic-cell nuclear transfer) a proces podstatou opačný buněčné diferenciaci. V současnosti se kmenové buňky laboratorně kultivují a diferencují v různé typy tkání (nervová tkáň, svalová tkáň aj.) Provádí se i klinické ověřování.