Knihověda
From Wikipedia, the free encyclopedia
Knihověda je vědní obor zkoumající knižní kulturu jako celek, zejména s ohledem na její sociokulturní význam. Zahrnuje teorii, historii a estetiku. Mezi ně patří ikonografie, dějiny knihy, dějiny knihtisku a další. Zkoumá vznik, výrobu, vývoj, šíření a působení knihy jako prostředku komunikace. Studuje dějiny knižní kultury, převážně staré tisky s důrazem na objektivně, materiálově a fyzicky chápané vnější knižní znaky. Navazuje na kodikologii, která se zabývá studiem rukopisů neúřední povahy. Tato věda má také velmi blízko ke knihovnictví a bibliografii.
Za zakladatele české knihovědy je obecně považován Zdeněk Václav Tobolka. Ovšem počátky české knihovědy můžeme spolu s bibliografií datovat již do počátků národního obrození.
V oblasti knihovědy se také používají synonymními pojmy jako je bibliologie, bibliognosie a bibliosofie.