Naučení (starověký Egypt)
From Wikipedia, the free encyclopedia
Knihy moudrých rad do života je termín, jímž český egyptolog Zbyněk Žába přeložil egyptské slovo sebájat, které je originálním názvem pro specifický žánr[1] staroegyptského písemnictví – tzv. egyptská naučení.[2] Tento druh literatury byl v Egyptě velice oblíben po celé období starověkých dějin a jeho autoři, v případě tohoto typu literatury důsledně uvádějící své jméno, byli váženými osobami připomínanými i tisíciletí po své smrti (Imhotep, Hardžedef, Ptahhotep). Dnes autory některých spisů neznáme, protože se nezachoval začátek textu, kde se jméno zpravidla uvádělo, nebo proto, že jejich díla tohoto druhu jsou připsána panovníkům; pouze v jednom případě autor z neznámých důvodů sám své jméno záměrně zatajuje.[3] Podle tradice první naučení sepsal na počátku 3. dynastie Imhotep, později pokládáný za pravzor mudrce.[4] Knihy moudrých rad do života jsou spolu s žánrem životopisu nejvýraznějším (i když až do počátku Střední říše spíše jen implicitně) zachycením pro staroegyptské pojetí typické etiky sebeovládání, integrace a altruismu.[5]
Žánr naučení je dnes považován za vůbec nejcharakterističtější pro celé staroegyptské písemnictví a protože byl v Egyptě pěstován nepřetržitě v průběhu celého starověku, lze velmi dobře sledovat jeho vývoj.[6] Přestože se o něm výslovně žádný z mimoegyptských starověkých spisovatelů nezmiňuje, nepochybně ovlivnil literatury ostatních soudobých národů Předního východu – například hebrejskou Knihu přísloví[7][8] – a lze nalézt i významné shody s křesťanskou etikou;[9] přesný popis vzájemného působení ovšem pro nedostatek pramenů prozatím není možné podat.