Knížecí stát
typ vazalského státu v Britské Indii / From Wikipedia, the free encyclopedia
Knížecí stát (též domorodý, nebo indický stát, anglicky princely state) bylo území v Britské Indii, které nebylo spravováno přímo britskými úřady, ale místním vládcem. Těchto států bylo v Indii několik set (jejich počty se měnily, podle Imperial Gazetteer of India jich bylo při vyhlášení nezávislosti 565). Jednotlivé státy měly různou velikost i počet obyvatel (od Hajdarábádu dosahující téměř velikosti Británie s 11 miliony obyvateli (1901), až po miniaturní státečky o velikosti několika čtverečních kilometrů a s několika sty obyvateli). Zároveň se jednotlivé státy lišily i ve své důležitosti. Některé, jako například Hajdarábád, Baroda, nebo Kašmír byly téměř nezávislé s vlastní armádou a měnou a Britové zajišťovali de facto jen zahraniční politiku, jiné byly zcela závislé a koloniální úředníci zasahovali i do vnitřních záležitostí. Z hlediska státoprávního uspořádání spadala část států (ty nejvýznamnější) přímo pod ústřední vládu Britské Indie, většina pak pod jednotlivé provincie. Některé z těchto států byly na základě doktríny zaniknutí následně zrušeny.
Panovníci indických států používali různé tituly, např. mahárádža („velký král“), badšáh („císař“), rádža („král“), naváb („vládce“), nizám, thákur a mnoho dalších. Britové ovšem všechny tyto tituly překládali jako „kníže“, aby se vyhnuli tomu, že by se některý z domorodých králů mohl považovat za rovného s britským panovníkem.