Kojná
žena, která za úplatu kojí cizí novorozeně; v minulosti profese / From Wikipedia, the free encyclopedia
Kojná je žena, která kojí svým mateřským mlékem cizí novorozeně.[2][3] Toto povolání bylo celosvětově rozšířené a ve společnosti byly kojné žádané z mnoha důvodů: ať už matka jim svěřeného dítěte nechtěla kojit, nebo nemohla kojit ze zdravotních důvodů, či zemřela při porodu.[3][4] Kojné svou práci vykonávaly běžně za úplatu, byly vázány smlouvami se svými zaměstnavateli a jejich profese i ošetřena zákony.[3] Najímány byly po většinu historie zejména urozenými nebo obecně bohatými rodinami.[5][6]
Aby pak kojná zůstala způsobilou к dálšímu živení svěřence svého, nesmíme ji vytrhnouti z obvyklého živobytí jejího, pokud se týká jídla, pití a pohybování, a proto jí můžeme dávati obyčejnou stravu, jaká vůbec v domácnostech panuje. Poněvadž ale kojná potřebuje mnoho jídla, nesmí se na ní šetřiti ; rozumí se zajisté samo sebou, že tím lépe bude prospívati kojenec, čím více a pravidelněji budeme živiti kojnou jeho, a každá rodina, která by chtěla snad šetřiti, nechť jen pováží, že všecko to vlastně dává se děcku, co se popřává nebohé této ženštině, kteráž jen к vůli cizému děcku vlastně je jaksi na krmníku. Na druhé straně nesmí se opět mysliti, že se má kojná pokrmy příliš hojnými a mastnými přecpávati, poněvadž by i tato nepravá míra jí a děcku byla škodlivá. Nejobyčejnější pořádek je asi tento: Ke snídaní žejdlík kávy, dvě housky; dopoledne talíř polévky, sklenice dobrého lehkého piva; v poledne obyčejný oběd, sklenice piva; odpoledne žejdlík kávy, dvě housky; večer polévka, sklenice piva. Tento jídelní lístek, jenž opět okazuje, jak mnoho peněz kojná stojí, platí ovšem též pro ty matky, které samy kojí; rozumí se ale samo sebou, že pokrmy tyto nesmí obsahovati nic těžce záživného, aby ani matka, ani dítě netrpěly nadýmáním; chleba, kyselého zelí a pod. věcí bude se kojná varovati.[1] |
Toto povolání zažívalo v Evropě rozkvět hlavně v 16. a 17. století.[7] V Evropě i USA pak téměř zcela vymizelo během 1. poloviny 20. století.[8][4] Od 20. století se tato praxe realizuje formou bank mateřského mléka, ve 21. století i sdílením odstříkaného mléka zprostředkovaným často přes internet.[6][9]