Kultura se šňůrovou keramikou
archeologická kultura / From Wikipedia, the free encyclopedia
Kultura se šňůrovou keramikou (též kultura šňůrové keramiky, zkratkou KŠK, anglicky Corded Ware, německy Schnurkeramik, francouzsky ceramique cordée, nizozemsky touwbekercultuur) zahrnuje širokou skupinu indoevropských archeologických kultur Evropy zhruba mezi lety 2900–2350 př. n. l., a to od eneolitu až do časné doby bronzové.[1] Tato skupina kultur zabírala rozlehlou oblast od Rýna na západě až po Volhu na východě, obývala tedy velkou část Evropy severní, střední a východní.[1] Obyvatelstvo bylo zaměřeno převážně na chov dobytka a vyznačovalo se nomádským způsobem života. Kulturu lze poznat výhradně z bohatě vybavených kostrových, původně nejspíše mohylových pohřebišť.
Lid kultury se šňůrovou keramikou byl geneticky blízce příbuzný lidu jámové kultury, což předpokládá, že kultura se šňůrovou keramikou vznikla díky migracím z eurasijských stepí.[2] Kultura se šňůrovou keramikou může stát za rozšířením protogermánských a protobaltoslovanských indoevropských jazyků. Lid kultury se šňůrovou keramikou také vykazuje genetickou příbuznost s pozdější kulturou Sintašta, v níž vznikl protoindoíránský jazyk.[3]