Kundská kultura
From Wikipedia, the free encyclopedia
Kundská kultura je mezolitická archeologická kultura z Pobaltí, nazvaná podle města Kunda v dnešním Estonsku, avšak zasahující i na území dnešní Litvy, Lotyšska, Finska a severního Ruska. Patrně se vyvinula ze starší swiderské kultury (11 000–8200 př. n. l.), zvláště naleziště v litevském Pasieniai se jeví být přechodným. Kundská kultura existovala zhruba v letech 8500–5000 př. n. l. Byla to kultura lovců a sběračů. Kunda leží asi 110 kilometrů východně od Tallinnu, bylo zde objeveno první osídlení připsané této kultuře, na kopci Lammasmäe a v okolním rašeliništi. Nejstarší známé osídlení kundského typu se ale nachází v estonském Pulli. Dalšími důležitými nalezišti jsou Pasieniai v Litvě, Zvejnieki v Lotyšsku, Luga a Veliž v Rusku a Ristola ve Finsku. Většina osad se nacházela na okraji lesů a u řek, jezer nebo bažin. Hojně byli loveni losi, možná s pomocí vycvičených loveckých psů. Na pobřežích byli loveni tuleni, v řekách byly chytány štiky. Byla nalezena bohatá industrie kostí a paroží, užívaná zřejmě zejména k rybářské činnosti. Nástroje byly zdobeny jednoduchými geometrickými vzory, které postrádají složitost soudobé maglemoské kultury na jihozápadě. Na kundskou kulturu navázala kultura narvská.[1]