Letní olympijské hry 1920
From Wikipedia, the free encyclopedia
VII. letní olympijské hry se konaly v Antverpách 14. srpna – 12. září v roce 1920, necelých osmnáct měsíců po 1. světové válce, především na stadiónu v Antverpách. Samotný zahajovací ceremoniál však proběhl na zimním stadionu Palais de Glace. Historicky je tato událost přezdívána jako „Zimní úvod v dubnu“. Antverpy zorganizovaly hry vcelku dobře, dalo by se říci i výborně, jestliže se bere v potaz, že o přidělení olympijských her tomuto městu bylo rozhodnuto až v roce 1919.
VII. letní olympijské hry | |
---|---|
Místo konání | Antverpy, Belgie |
Počet zemí | 29 |
Počet sportovců | 2669 (2591 mužů, 78 žen) |
Soutěže | 154 ve 22 sportech |
Zahájení | 14. srpna 1920 |
Zakončení | 12. září 1920 |
Slib za sportovce | Victor Boin |
Stadion | Olympijský stadion |
← LOH 1912 LOH 1924 → |
Program her vycházel z rozhodnutí olympijského kongresu konaného v roce 1914. Podle rozhodnutí měly být v programu jen ty sporty, které mezinárodně uznával Mezinárodní olympijský výbor. I když tento předpis se důsledně nedodržel, znamenal výrazný pokrok. V Antverpách se ještě udrželo přetahování lanem, pólo na koních a ragby union.
Významné bylo zařazení ledního hokeje, lukostřelby a znovuzařazení pozemního hokeje. Velice významné bylo rozhodnutí o definitivním rozdělení zápasení na styl řeckořímský a volný styl - toto rozdělení se zachovalo dodnes a udělalo ze zápasu řeckořímského jednu z nejstabilnějších olympijských disciplín.
Letních olympijských her v Antverpách se účastnilo 2692 sportovců, což bylo o 150 sportovců více než před osmi lety. Vzhledem k nedávno skončené válce to bylo překvapující množství. Poprvé v historii na hrách startovali reprezentanti Argentiny a Brazílie i nově vzniklých zemí v Evropě. Z Afriky se opět přihlásil Egypt a Jihoafrická republika. Austrálie a Nový Zéland už startovali odděleně, Irsko nastupovalo pod vlajkou Velké Británie. Domácí výprava – Belgie – poslala na hry 324 sportovců a poprvé v historii neměla domácí výprava na Olympijských hrách převahu, jejich podíl byl jen 12,7 %. Počet sportovkyň byl 64, což znamenalo, že se tento počet zvýšil o sedm. Soutěžily ale jenom v plavání, tenise a v krasobruslení a ještě měly teoretickou možnost zapojit se do uměleckých soutěží. Soutěžilo se ve 22 sportech, které obsahovaly 159 disciplín, 29 z nich atletických, ženy v lehké atletice ještě nestartovaly. Zrodilo se 5 světových rekordů. Finové získali stejný počet zlatých medailí jako USA – devět.