Mandátní území
From Wikipedia, the free encyclopedia
Mandátní území (anglicky mandates of the League of Nations; francouzsky mandats de la Société des Nations) byla mezi lety 1919–1946 území, odebraná Německé a Osmanské říši, jež v 1. světové válce patřily k poraženým, a svěřená mandátem Společnosti národů do dočasné správy několika jejím členským státům z řad vítězných, obvykle koloniálních mocností (které již během války dotyčná území obsadily). Mateřské země měly mandátní území – v podstatě kolonie – spravovat do té doby, než bude tamní obyvatelstvo připraveno na samostatnost. Rozlišovaly se 3 typy mandátních území, podle plánů, které s nimi mateřské země měly: A, B a C.
V roce 1946 po založení OSN nahradila mandátní území tzv. poručenská území OSN (kromě Jihozápadní Afriky, jíž Jihoafrická unie, později JAR odmítla status poručenského území přiznat a dál ji ovládala z titulu mandátu).